Originální Koko ... koko ... kochařka

Je libo Menu podle Koko?

Koko, celým jménem Veronika Kokešová, už dělala kde co, ale nejvíc jí jde asi to vaření. Soudě podle toho, že se svým food blogem MENU Domů získala několik ocenění a nedávno vydala kuchařku Menu podle Koko. Jaká je? Originální. Ve všech možných významech i způsobech řečení tohoto slova.

Ostatně, jinak ani kochařka vypadat nemůže. Už jen ten vzhled – není to taková ta fajnky k umuckání kuchařka s dechberoucími zátišíčky (citace autorky). Ostatně takové fotky nenajdete ani na tomto blogu. Místo toho jsou tu malůvky a nevystajlované jídlo made by Koko. Stejně tak Koko tvrdí, že takovou kuchařku ještě doma nemáte. Já jen dodávám, že dlouho mít nebudete.

Další originalitou je propojení – jednoduché, nápadité a vlastně logické – knihy a blogu. Divím se, že to ještě nikoho nenapadlo (teda mě to napadlo, ale nikdo mi nevěřil, že by to mohlo fungovat ... ehm). Jak jistě (ne)víte, její blog je založen právě na video receptech, které najdete na Stream.cz. Když postup z psaného textu nepochopíte, je u každého receptu v Menu podle Koko tzv. QR kód, který vás rychle přesměruje na konkrétní recept. Což ocení zejména ti, kteří mají telefon či tablet opatřený foťákem a připojením k internetu. Pro ty ostatní je vzadu seznam odkazů na všechny recepty, takže je do počítače musíte staromódně vyťukat (nebo sledujte zde). Ve chvíli, kdy je tato recenze publikována, tam ještě zdaleka nejsou všechny recepty, ale doufejme, že časem budou. Videa určitě oceníte, i když se považujete za zručné a zkušené kuchaře.

Tradiční vzhled už jsme zavrhli, tak jdeme na obsah. Na obvyklé rozdělení na polévky, maso, předkrmy, hlavní chody atp. zapomeňte. Pod názvy Menu ze dvora, Rozkvetlé menu nebo Menu z pastviny si můžete představit ledasco. Názvy jako Houbové menu, Bezmasé menu, případně Menu z pašíka už jsou srozumitelnější. Přesně takhle se totiž jmenuje 10 kapitol, které v sobě skrývají celkem 64 receptů. Název "menu" může být zavádějící, protože to rozhodně neznamená, že jedno menu = všechny chody. Musíte kombinovat. Skvělé na tom je, že je tu hodně receptů kompletních, třeba maso a příloha. Takže můžete kombinovat nejen chody, ale i části jednotlivých jídel. A ta jsou opravdu ... no... originální. Můžete mi říct, ve které kuchařce najdete recept s tofu, sójovým masem, tarhoňou, jehněčím, srnčím, candátem a podobnými ne-běžnými surovinami vedle sebe? (Nebojte, to jsou vybrané suroviny z VÍCE receptů.)
Než se mi dostalo Menu podle Koko do rukou, moc jsem o ní nevěděla, proto jsem na ni taky koukala jako vyoraná myš a říkala si: "Tak do toho nejdu!" Nejen kvůli tomu, že sladkých věcí je tu jen pár (a z toho jedna s borůvkama), převažuje maso a houby. Což pro mě není ideální složení. Borůvky do mě nedostanete, hned za nimi následují houby a maso... no... málokteré. Pak jsem objevila recept na Vegetariánskou superhmotu (s. 197), což je hmota ze sójového masa vhodná pro sekanou, karbanátky, kuličky. Přesně to jsem hledala už dlouho, na sekanou jsem měla neskutečnou chuť, ale do té masové se mi moc nechce (ani vařit, ani jíst). A první recenzní recept byl vybrán! Dopadl myslím dobře, jen jsem ho dala péct do příliš velkého plechu, takže z toho byla spíš placička. Příště z toho zkusím karbanátky. Sekaná to sice není, ale dobré to rozhodně je!

Druhý recenzní recept byl obtížnější. Trochu jsem si pohrávala s myšlenkou vyzkoušet něco sladkého, třeba Čokoládový fondant (s. 208), či masové Kuře Kung-pao (s. 31). Nakonec to vyhrála vlastně jen část receptu na Krůtí kuličky s polentou (s. 33). Polentu jsem chtěla vyzkoušet dávno, jenže je to trochu vopruz - musíte ji připravit v předstihu a pak opéct, případně ogrilovat (a ještě větší vopruz to je, když nepoužijete polentu, což je vlastně kukuřičná kaše, instantní). Při přípravě nastaly zmatky, které by ovšem byly menší, kdyby již bylo k dispozici video. Nejdřív s česnekem, ten se tam přidává, ale není řečeno jak – propasírovaný, v celku, nasekaný? O přidání bazalky, která je psaná v ingrediencích, nepadlo v postupu ani slovo. Z receptu jsme vynechala parmezán a místo vývaru použila bio zeleninový bujón (jsem ostuda, já vím). Opékala jsem ji na pánvi na oleji, ale radím přidat minimum oleje, ještě lepší je opékat ji nasucho, byla pak docela mastná. Koko polentu doplňuje krůtími kuličkami v rajčatové omáčce, já přidala dušenou zeleninu na způsob ratatouille. Výsledek? Prostě úspěch. Povečeřel ji s námi i Jáchym, což ve mně probouzí jakousi pýchu na své kuchařské umění a na jeho labužnické sklony.

Polenta podle Koko

Ingredience
200 g instantní polenty, 50 g másla, 50 g červené cibule, 50 g pórku, 2 stroužky česneku, 400 ml nesoleného vývaru, 100 ml 12% smetany, 1 1/2 lžičky soli, pepř, 50 g parmezánu (lze vynechat), čerstvá bazalka, olej na vymazání formy

Postup
V rendlíku rozpusťte máslo, na něm orestujte jemně nakrájenou cibulku a pórek do sklovita. Pak přidejte česnek, po chvilce i vývar a smetanu, sůl a pepř a nechte chvilku provařit. Vymažte formu nebo formičky na chlazení polenty.
Do rendlíku přisypte všechnu polentu, ztlumte plamen na minimum, přidejte parmezán a neustále vehementně míchejte, dokud nevznikne tak hustá kaše, že ani pořádně míchat nepůjde. Z hmoty se stane jeden knedlík, který se začne odlepovat od rendlíku jako celek a v těchto místech bude tvořit krásnou lesklou plochu. Vzápětí už šťouchejte polentu do olejem vymazané formy, kde bude chladnout. Můžete použít i muffinové formičky, každý pak bude mít svou vlastní kulatou porci. Nechte minimálně 2 hodiny v chladu. Pak opatrně vyklopte, případně si trochu pomozte rýpnutím vidličkou podél okrajů. Před podáváním na pánvi nebo na grilu opečte a tím i ohřejte jednotlivé porce polenty.


Je pro vás vrcholem v kuchyni čaj s topinkou? Zvolte raději nějaký mezistupeň. Koko je holka od rány a mohla by vás lehounko vyděsit. Pokud chcete obohatit své kuchařské umění o originální a neobvyklé recepty, už po ní klikejte na webu. Nudit se s ní rozhodně nebudete, nezvyklých surovin se nebojte. Jen si k tomu nezapomeňte vzít ještě telefon, tablet nebo počítač a při vaření si tentokrát místo hudby pouštějte Koko.

Děkuji nakladatelství Smart Press za poskytnutí knihy k recenzi. 

Veronika Koko Kokešová. Menu podle Koko: kuchařka plná videí. Smart Press, 2014. 230 s.

Hrníčkové koláčky po anglicku

Tak nějak by mohl znít překlad tolik skloňovaných cupcakes. V poslední době jsou tyhle malinkaté načančané dortíky poměrně v oblibě, často se pletou s jinými podobně velkými muffiny. Rozdíl mezi nimi je v přípravě i ve výsledném vzhledu – muffiny se moc nezdobí, různé přísady jsou spíš uvnitř, cupcakes jsou v podstatě úplně obyčejné a kouzlo jim dodávají různé polevy, krémy a zdobení. Já osobně dávám přednost spíše "mafínům", protože moje výtvarné nadání nedosahuje takových kvalit, aby mohly být "kapkejky" nazvány krásnými. Sladká kuchařka, kterou vám chci dnes představit, je takových okouzlujících dortíků plná.

Na první pohled kuchařka trochu klame - jejím autorem není Jamie Oliver, ale Jemma Wilson (Cupcake Jemma). Je jednou z nadšených kuchařů, kteří spolu s Jamiem plní video kanál FoodTube a zakladatelkou pekařství Crumbs & Doilies, zaměřeném především (ovšem ne výhradně) na cupcakes. Jako naprostý samouk dohání teoretické vzdělání pílí a nadšením pro pečení. Což je důkaz toho, že když se člověk v něčem najde, dosažená škola a vzdělání nehraje zase tak velkou roli (jasně, když chcete být neurochirurgem nebo pilotem, asi si o tom budete muset nejdřív něco přečíst).

Takže, když jsme si vysvětlili, že Sladká kuchařka není kuchařka Jamieho Olivera a není ani nijak extra velká, je to vlastně brožovaný sešit velikosti cca A5 o necelých 130 stranách, můžeme se podívat dovnitř. Hlavní náplní jsou, jak jinak, cupcakes různých chutí, vůní a vzhledu. Recepty jsou rozděleny do pěti kapitol - Základy (v níž jsou tři základní cupcakes, krémy a zdobení, které využijete v následujících kapitolách) a Jaro, Léto, Podzim a Zima. Kromě cupcakes tu najdete i recepty na sedm dortů, které vypadají naprosto úžasně (a poměrně složitě). Mezi jarními recepty najdete speciální velikonoční cupcakes, letní voní ovocem, podzimu a zimě zase vévodí kořeněné dortíky. Všechny recepty, kromě dortů, jsou na 24 cupcakes, takže si připravte buď dvě formy, nebo kalkulačku.

Ačkoliv jsem do této chvíle byla k těmto sladkým dortíkům docela skeptická, přišly mi vlastně dost obyčejné, ale zároveň až příliš přezdobené. Stačilo si párkrát projít tuhle kuchařku (čímžto děkuji Ježíškovi z Martinus.cz) a najednou bych chtěla péct jen tohle. Zkusit tohle těsto a zkombinovat to s tímhle krémem. A protože opravdu dobré jídlo poznáte podle toho nejjednoduššího, nepouštěla jsem se do nějakých experimentů, ale pěkně od Základů - mou volbou recenzního receptu tudíž byly Opravdu snadné čokoládové cupcakes (s. 18) s vanilkovým máslovým krémem (s. 16). Měla jsem k dispozici pouze jednu formu na 12 košíčků, tudíž jsem vše udělala z poloviční dávky. Těsto super (škoda, že ho v míse nezbylo víc, vyšlo to přesně na 12 kousků), ovšem potíž nastala u krému. V původním rozpisu je 300 g másla a 675 (!!!!) g moučkového cukru, což mi přijde až moc. Na poloviční množství krému jsem dala ani ne třetinu cukru, i tak to bylo sladký jako .... no, hodně sladký. Pokud je někdo ze čtenářů tohoto příspěvku v zahraničí, podívejte se prosím do originální anglické verze, jestli to tam je stejně (je to krém ze strany 16). Na tomhle videu sice dává na 200 g másla 450 g cukru, takže je možné, že je to správně...

Pokud jste na sladké, tak jako já, bude se vám tahle kuchařka hodně líbit. A mrkněte se i na Jemmina videa na Foodtube, ovšem ne hladoví, unavení nebo deprimovaní s prázdnou spíží.

Cupcake Jemma. Sladká kuchařka. MLD Publishing, 2014.

Sladké a veselé!

Několik let jsme doma nepekli cukroví. Já bydlela a pracovala v Praze a do rodného hnízda jsem se dostala pár dní před Štědrým dnem. Doma měli rozhodně jiné starosti než vykrajování lineckého a obalování rohlíčků. Loni už to bylo lepší, přijeli jsme dřív, ale to jsem zase měla dost starostí sama se sebou a sžíváním se s novou mateřskou rolí. Řešili jsme to koupeným cukrovím od místních cukrářských učňů a od jedné rodinné známé. Ale už loni jsem si řekla, že to následující rok napravím.

Letos jsem upekla šest druhů cukroví - tradiční linecké, vanilkové rohlíčky, příšerně sladké, ale dobré kokosové střapáče, mnou v dětství milovaná kakaová kolečka, ovesné koláčky (zdravé, ale strašně tvrdé, takže se asi budou jíst až v březnu) a lískooříškové cukroví podle Kitchenette. Z nostalgie jsme koupili na vánočních trzích učňovské třené rohlíčky. A sebekriticky říkám, že to je moje nejoblíbenější! Kromě jablečného štrúdlu se spoustou jablek, oříšků, rozinek a skořice.Vlastně to bylo docela fajn - hníst těsto, vykrajovat různé tvary, trochu se rozčilovat, když se těsto rozpadá. A pak to zdobení - uvařit si svařák, zapálit svíčky, poslouchat adventní koncert, přitom matlat krémem a marmeládou upečené dobroty. Jo, docela jsem si to užila. I díky tomu, že Jáchyma zabavila babička. Přestože linecká kolečka jsou spíše šištičky, rohlíčky váleli Jáchym s kocourem a oba dva taky zřejmě zdobili, jsem na sebe hrdá. Teď už se můžu jen  zlepšovat. Navíc jsem splnila i své další předsevzetí a připravila i jeden jedlý dárek, který ale ještě nebyl darován, proto nemůžu říct, co to je. (co na tom, že původně měl jedlý dárek dostat každý, nejhorší je začít!). Sladké to bylo, veselo bylo taky, takže se to povedlo.

Odměna...

Za všechny ty uvařené recepty a pročtené kuchařky mě samozřejmě čekala odměna. Jak jinak než další kuchařky. Kromě spousty úžasných a originálních dárků jako triko se Simon's cat nebo metrového medvěda mi Ježíšek nadělil dvě kuchařky italských gurmánů a jednu sladkou (od Martinus.cz).  Ovšem největší překvapení je, že Ježíšek sleduje videa na Ženysro, protože mi nadělil přesně to, co jsem chtěla a nutně potřebovala - tyčový mixér ETA Cabero  se spoustou příslušenství.

Takže u mě je to jasné - příští rok se budu ládovat italským jídlem a sladkými cupcaky. S tím vším mi pomůže můj nový mixér. Sem tam něco zrecenzuju, ať víte, podle čeho stojí za to vařit. Předsevzetí si sice nedávám, ale chtěla bych, aby blog běžel alespoň tak jako dosud, čtenářů neubývalo a přibývalo krásných kuchařek, ať nemusíme vařit smažák v mikrovlnce.

Ať už sladký nebo hořký, ať je ten další rok podle vaší chuti!

P.S.: Toho medvěda vlastně dostal Jáchym....ehm...

Top výběr pro milovníky jídla a/nebo kuchařek

Tento i další zajímavé příspěvky najdete na novém blogu JÍDLOG.CZ!

Všechny (e-)shopy i blogy se předhánějí v tom, který stvoří ten nejoriginálnější seznam dárků pro kohokoliv - maminku, tchyni, zetě, kolegu, partnera, dítě, domácího mazlíčka... Takže vlastně už není problém co vybrat, ale spíš kde. Otázku z čeho to platit si zodpovězte sami.

Aby nebyli o tuto novinku ochuzeni ani příznivci kuchařek a knih o jídle, nabízím vám soupis těch kuchařek, které mě v průběhu roku zaujaly a o nichž jsem přesvědčená, že pod stromečkem (umělým nebo živým, skutečným či pomyslným) minimálně neurazí.

Jednoznačným favoritem a kuchařkou č. 1 letošního roku je pro mě Kitchenette - Rok v kuchyni. Krásná na pohled, skvělé recepty, z/s ní musí chtít vařit snad každý. Letos pečeme po dlouhé době cukroví doma a jeden z druhů, konkrétně oříšková srdíčka, je převzatý právě z této kuchařky. A každý, kdo ochutnal jablečný koláč, nelitoval. Ale pospěšte si, prý už je jen pár kusů, dotisk se sice připravuje, ale znáte to, kdo dřív přijde...

Další kuchařkou, kterou rozhodně neurazíte, je Kuchařka pro mého muže. Psaná přímo s ohledem na mužskou osobnost, schopnosti i chutě. Navíc je zcela jistě potěší, že je to Kuchařka ne pro každého, ale právě jen pro toho VAŠEHO.

Další dobroty oceníte asi spíše v létě, pikniky, grilovačky, ale i zimě se nakládá hermelín.  A ne ledajaký. Ten naložený podle Velké sýrové nakládačky bude originální, ať už zvolíte jeden z vítězných receptů stejnojmenné soutěže, nebo nějaký jiný. Doporučuji darovat tuto knihu se sklenicí vlastnoručně naložených hermelínů a přáním dobrého naložení!

A teď něco pro kuchaře - intelektuály. Občas se mezi recenzovanými knihami objeví i nějaká ta duševní potrava. Objevem letošního roku je pro mě Food junkie. Tahle kniha vás strhne. Ani nevíte jak. Čtete stále dál a dál, jako když máte před sebou skvělé jídlo, které ale vlastně jíst nechcete, protože je to skoro škoda.  Skvělá četba nejen během vánočního přež... přejídání... přežívání.

Samozřejmě krásných, inteligentních a použitelných kuchařek je mnoho. Při výběru se neřiďte žebříčky prodejnosti, ale spíše chutěmi obdarovávaného. Vybrali jste některou z nich? Určitě ano, pokud je ovšem už nemáte doma. Můžete se inspirovat i mým wishlistem na Martinus.cz, který je z velké části tvořen právě kuchařkami. 

Tak SLADKÉ A VESELÉ!

Kuchařské retro V.

Tenhle nový příspěvek mám rozepsaný už asi dva týdny, ale pořád jsem odkládala pořízení obrazové dokumentace. Teď tedy konečně další retro příspěvek i v obraze. Berte ho jako příjemné rozptýlení mezi vším tím cukrovím a recepty na vánoční a slavnostní jídla z celého světa. A teď už se pohodlně usaďte...


"A co vlastně jíš, když nejíš maso?"

Tuhle větu určitě zná každý, kdo byl alespoň pár týdnů ve svém životě vegetariánem. Já maso nejím od svých asi patnácti let, poslední tři čtyři roky si dám občas rybu, kuřecí nebo krůtí. Nejsem a nikdy jsem nebyla vegetariánem "z přesvědčení". Maso mi nikdy moc nechutnalo, a tak bylo jednodušší říct, že ho prostě nejím vůbec, než to každému vysvětlovat. Rodiče to vzali rozumně, starší sestra mi v tomhle ohledu ušlapala cestičku, protože ona je přesvědčeným vegetariánem dodnes. Babičky se ovšem nikdy nezapomenou zeptat, jestli pořád ještě nejím to maso a opravdu si nedám klobásku nebo uzené. Podobně hloupá jako úvodní otázka je i "A vy jíte jenom maso?" Přestože nejím maso, nežiju jen na salátu.  I když z toho, jak byla vegetariánská strava prezentována v roce 1991 ve Vegetariánské kuchařce, byste to asi nepoznali.

Úvodem je představena filozofie vegetariánství a velmi podrobně popsány výhody výhradně rostlinné stravy. Nejen z hlediska zdravotního, ale také etického, ekonomického a tak nějak ze všech ostatních stran, abyste se pak plni nadšení, jak zachráníte sebe i svět, vrhli na následující recepturní část. Autoři to popisují takto:

"Je to vlastně komplexní životní styl zaměřený na péči o zdraví výživou, abstinencí, nekuřáctvím, pohybem, tělesnou hygienou, psychohygienou i společenskou angažovaností."

Právě tato úvodní část je zřejmě důvodem, proč jsou někteří lidé k vegetariánské stravě tak skeptičtí. A také důkazem, že nezáleží jen na tom CO je řečeno, ale také JAK. Vůbec nezpochybňuji výše citovanou větu, určité výhody této stravy i etické aspekty vegetariánství i veganství. Ale fakta jsou podána jazykem, jež nepřipouští žádnou diskuzi. Ano, je úkolem Vegetariánské kuchařky tento způsob stravování podpořit. Ovšem lze to říci i jinak, než že bílá mouka a cukr nás zabíjí a půl kila syrové zeleniny denně vyřeší naprosto všechno. Napadá mě, jestli nám neškodí více ten stres z toho, co bychom měli podle rad odborníků, lékařů, časopisů, maminek,... (dosaďte dle libosti) dělat a stejně neděláme.

Nechme teorii teorií a podívejme se na samotné recepty. Ty vlastně nejsou až tak špatné a řada z nich by potěšila i dnešní rozmlsané vegetariány. Navíc musíme vzít v úvahu, že nabídka potravin v té době byla poněkud chudší, a tak si vegetariáni, ostatně jako všichni ostatní, museli nějak poradit. Třeba tím, že si vyráběli sójové mléko doma. Některé recepty jsou pravda extrémní, třeba recept na Syrové brambory na indický způsob (s. 158) - olej a sůl by měly i ze syrových brambor udělat lahodný pokrm. Neudělají. Jiné zase vzbuzují otázku, zda jsou tak úplně v souladu s první částí. Třeba recept na Makové piškoty (s. 190), na jejichž přípravu je třeba cukrářských piškotů. Ty jsou, pokud dobře vím, jen z vajec (!), bílé mouky (!!) a cukru (!!!). Nebo je to jen takový ústupek, projev dobré vůle? Kdoví. Většina z nich ovšem zapadá do kategorie "něco s něcím" - fazole s rajčaty, čočka s brambory, okurkový salát s rajčaty. Žádný složitější postup tu nenajdete. Některé recepty jsou dokonce označeny, podle toho, zda se dají připravit v jeslích, mateřských a základních školách, závodních jídelnách a restauracích. Na co všechno ti autoři nemysleli.

Samostatnou kapitolou je doprovodný obrazový materiál. Je skutečně doprovodný, protože jen velmi málo receptů tu vidíte na obrázku. Ač je to kniha o, v tehdejší době, nezvyklém stravování, fotografie jsou naprosto totožné s jakoukoliv jinou kuchařkou z té doby. Nejvíc mě na tom fascinuje to, jak jsou podivně mdlé, neostré, nevýrazné. Bez chuti. Je to tiskem? Použitým papírem? Nebo tehdejší dobou?

Vegetariánská kuchařka byla jistě na počátku 90.let průkopníkem nových směrů, které se k nám pomalu dostávaly. Že za těch téměř 24 let nastal určitý posun i ve vegetariánských jídlech, se lze snadno přesvědčit třeba na blogu veganotic.cz. Slintat budou i zapřísáhlí masožrouti!

A na závěr mi dovolte krátký úryvek, v němž autoři radí, jak si pokrmy nejlépe vychutnat:

"Aby se však skutečně nasytil žaludek i mozek, aby se nasytily všechny naše smysly, pa při jídle nečteme, nemluvíme, neposloucháme zprávy, ale tiše žvýkáme každé sousto, vychutnáváme barvu, vůni i chuť. Prostě snažíme se z jedení vytěžit maximum. Mysleme na obsah vitaminů, minerálních látek, stopových prvků a enzymů, na sílu slunce a země obsaženou v potravinách."

Karel Červený, Drahomíra Červená. Vegetariánská kuchařka: Vegetariánství v teorii a v praxi. Práca, 1991. 200 str.

Píšeme Ježíškovi

Možná máte pocit, že jsem na blog zanevřela nebo snad zapomněla. Ani jedno, ani druhé vážení. Jeden retro příspěvek už mám rozepsaný, ale jaksi není, kdo by to nafotil. Slibuji, zlepším se.

A potom - kdo má v této době čas psát blogy? Všichni přece píší Ježíškovi. 

Znám hodně lidí, mě nevyjímaje, kteří si přejí knihy. Ani já nejsem výjimka. Kdo by si myslel, že si tajně přeji kuchařky, nemýlí se. Kromě kuchařek jsem si oblíbila i severské detektivky a současnou českou prózu. Knih vychází hodně a Martinus.cz má super nápad, jak předejít tajné hrůze z toho, jestli najdete pod stromečkem přesně tu knihu, kterou si teprve přečíst chcete. Jmenuje se wishlist a jednoduchým způsobem tak vytvoříte seznam knih, který posléze jen rozpošlete všem známým. A pak už se můžete těšit, jak budete od 25. prosince jen ležet, sedět a číst (mezi pohádkami). Jste-li v roli kupujícího, už se vám nestane, že byste vybrali špatně. Tedy pokud pojedete podle wishlistů. 

Já už mám svůj tady. A vy?

Když blog nestačí

Tento i nové příspěvky najdete na novém blogu Jídlog.cz, tak se podívejte i tam.

Je podle vás lepší tištěná papírová kniha nebo dáváte přednost těm elektronickým? Nebo jinak - máte raději kuchařky nebo foodblogy? Že se to nevylučuje, to teď nejen mně dokázala Markéta Pavleje, autorka blogu Kitchenette. Před pár týdny vydala krásnou kuchařku Kitchenette - Rok v kuchyni. Nejprve jsem si říkala, že ji mít nemusím, stačí blog. I když se mi některé recepty z něj zdály příliš složité a pracné, ráda se na něj vracím. Peču podle něj nepřekonatelné čokoládové muffiny, chystám se na carrot cake, možná se časem od sladkého přesunu ke slanému. Proto jsem se kuchařky - té papírové - trochu obávala, především složitosti receptů. Ale jako častokrát, i teď jsem se mýlila. Ohrané rčení, že v jednoduchosti je krása, tu platí jen v tom nejlepším smyslu.

Rok v kuchyni vás překvapí už ve chvíli, kdy ji vezmete do ruky – očekáváte totiž, že je těžká, vzhledem k jejímu formátu a tloušťce. Naopak, díky použitému papíru je hrozně lehoučká, takže nemusíte posilovat, abyste ji mohli přenášet (nemáte-li knihovnu v kuchyni, nebo naopak). Otevřete ji a překvapí vás znovu - jak je jednoduchá. Nic tam není navíc, nic neruší. Vše je podřízeno tomu, aby vyzněly jednotlivé recepty a fotky. Grafického designu se ujal Martin Pecina, jeden z nejlepších českých knižních grafiků. Na rozdíl od jiných autorských kuchařek tu nenajdete ani jedinou fotku, na které by byla sama autorka Markéta Pavleje. To, že všechno fotila sama (jako ostatně všechny fotky na blogu), není jediný důvod. Kromě dvou fotek, na níž jsou vidět její ruce při přípravě těsta, jsou na všech ostatních jen pokrmy. Nemyslím ilustrační fotky poházených surovin a rádoby umělecky špinavých mís - opravdu u každého receptu je příslušný obrázek výsledku. Pravidelní čtenáři mého blogu vědí, že právě tohle je jedna z věcí, které mi u mnoha kuchařek vadí - totiž, že nevidím výsledek, jak by mělo (či mohlo) jídlo po uvaření vypadat. Tady to vidět je a vypadá to moc dobře.

Recepty jsou rozděleny do čtyř kapitol - Jaro, Léto, Podzim a Zima. Připadá mi, jako by některé jarní recepty byly ještě tak trochu zimní (třeba Máslová dýně r. č. 9), navazovaly tak na sebe a vytvořily kruh střídajících se ročních dob. R. č. v tomto případě není rodné číslo, ale číslo receptu, nenajdete tu totiž klasické stránkování.  Je tu 60 receptů a k tomu 17 Pracovních receptů – předpisů na základní suroviny jako křehké a listové těsto, kvásek, postup, jak správně šlehat sníh, jak vyrobit dýňové či kaštanové pyré nebo přepuštěné máslo. Každý je uveden krátkou autorčinou poznámkou a pak už jen suroviny a velmi podrobný postup. Jídla bych zařadila asi do kolonky "moderní kuchyně". Používá suroviny v domácnostech víceméně běžné, i když jistý svěží vítr z cizích krajů je cítit z přísad jako quinoa, chia semínka či miso pasta. Ale nebudete mít potíže vyslovit názvy jídel, dokonce si pod tím i něco představíte. Samostatně bych se mohla rozepsat o sladkých koláčích, sušenkách a dortech, což je na Kitchenette moje nejoblíbenější část. Letos se po strašně dlouhé době chystám péct vánoční cukroví a kromě klasických druhů jsem si vybrala i Oříšková srdíčka (57). 

Rozhodnout, které recepty vyzkouším, bylo těžké i snadné zároveň. Těžké proto, že k vyzkoušení lákají skoro všechny. Mě především ty sladké. Ale už během prvního listování mi padly do oka dva recepty - na Zapékané sýrové makaróny se zeleninou (50) a Dýňové muffiny s karamelovým krémem (37). Podobný recept jako je ten na sýrové makarony už jsem zkoušela v podobě s bramborami z Receptů z farmářského trhu. Mléko ovoněné bylinkami, přestože jsem tymián musela nahradit oreganem, zahuštěné trochou jíšky a sýrem (opět náhrada - místo předepsaného Gruyére přišel ke slovu ementál - snad to nejsou náhrady příliš babicovaté). To vše smíchané s podzimní zeleninou a zapečené - skvělé podzimně-zimní jídlo. Chutnalo všem, dokonce i kocour se přišel podívat, jestli by se v pekáči pro něj něco nenašlo.

Dýňové muffiny jsem nakonec nahradila Francouzským jablečným koláčem (33) a dala tak šanci jablečným dezertům. Ty jsem nikdy moc nemusela - z dětství si pamatuji nepečený jablečný dort, připomínající přesnídávku s piškoty, a takovou tu rychlobuchtu z plechu, kam se dávalo kakao a strouhaná jablka. Ani jedno mi nechutnalo, na milost jsem vzala jen jablečný štrúdl. Ovšem tenhle koláč mě přesvědčil, že jablečné koláče můžou být i dobré. Dokonce moc dobré. Pekla jsem ho třikrát, pokaždé byl jiný. Napoprvé se mi rozpadl, pekla jsem ho v příliš velké formě (a moc jablek - 600 g jablek totiž znamená těch neoloupaných a neočištěných), nedržel pohromadě a jedli jsme ho lžičkou. Druhý pokus dopadl o mnoho lépe, přidala jsem trochu mouky a ubrala cukr, protože první verze byla dost sladká. Také přišel ke slovu ruční šlehač. Třetí pokus byl také skvělý, přestože koláč č. 2 byl asi nejlepší. Recept je tak jednoduchý, že už ho znám zpaměti (včetně množství ingrediencí). Během focení výsledného koláče vznikla tato naprosto náhodná a nearanžovaná série fotografií, kterou prostě musím zveřejnit. A tady je na ten úžasný koláč recept:

Francouzský jablečný koláč

Na koláč o průměru 24 cm

2 velká šťastná vejce, 150 g třtinového cukru, 110 g hladké mouky, 3/4 lžičky prášku do pečiva, špetka soli, 3 lžíce rumu, 1 lžička vanilkového cukru, 115 g másla, 600 g jablek

Postup:

Troubu si nechte předehřívat na 180 °C (horkovzdušnou stačí na 160 °C). Máslo rozpusťte a nechte zchladnout na pokojovou teplotu. Dno dortové formy vyložte pečicím papírem a boky vymažte máslem nebo tukem ve spreji.

Oloupaná jablka rozkrájejte na kousky velké přibližně jako palec. Do středně velké mísy si prosijte mouku spolu s práškem do pečiva a solí. Ve velké míse vyšlehejte vejce do pěny. Přidejte k nim cukr, vanilkový cukr a dál pomalu šlehejte, dokud nevznikne hladký, světlý a nadýchaný krém.

Do tohoto krému postupně střídavě vmíchávejte moučnou směs, rozpuštěné máslo a rum. Pak přisypte jablka, zamíchejte a přesuňte těsto do formy. Jablka trochu zarovnejte pomocí lžíce nebo stěrky a dejte péct přibližně na 40 minut. Po krátkém zchladnutí můžete servírovat například s crème fraîche nebo její českou obdobou, zakysanou smetanou.

Kitchenette - Rok v kuchyni je důkaz toho, že kuchařka, i ta autorská, může být opravdu jen o jídle. 

Markéta Pavleje. Kitchenette - Rok v kuchyni. Kitchenette, 2014. 176 s.