8 a jeden tip, čím potěšit jídlomilce

Že vám před Vánoci všichni radí, co komu koupit, to víme. Většina lidí má v průběhu roku ještě narozeniny, jsou i tací, co slaví svátek, pak máte různá výročí, odchody z práce, návraty do práce... pořád něco. Co koupit na tuhle příležitost, to už vám poradí málokdo. A pamatujte si to od Vánoc. Máte-li v okolí jídlomilce / jídlomilku, čtěte dále, třeba vás něco cvrnkne do nosu.
U dárku je, alespoň podle mě, nejdůležitější originalita a aspoň snaha trefit se do vkusu, ovšem nikoliv vašeho. Potěšit můžete i blbinou, naopak i nevhodný luxus může zklamat. Loni k narozeninám jsem dostala asi pět různých druhů italských těstovin, které se tady dají těžko sehnat. Potěšilo? Rozhodně!!!

1) Kuchařka / Předplatné časopisu o jídle

Čekali jste od mě jinou radu? Kuchařek jsou plná knihkupectví, stačí si vybrat. Pokud nejdete na jistotu („Chci tuhle a žádnou jinou!“), raději běžte do obchodu a pár jich prolistujte. U kuchařky je důležitá i vizuální podoba, zejména je-li to dárek. Jistotou je Roman Vaněk, Kitchenette, Jamie Oliver, kuchařky ze Smart Pressu, pro méně zdatné je dobrou volbou edice Apetit. Zajímavou novinkou, která mi padla do oka a nemůžu ji dostat z hlavy, je Kuchařka z ostrova - Sardinie.
Jste-li zdatní a odvážní, můžete se vrhnout i do cizojazyčných vod, řiďte se ovšem jazykovými schopnostmi obdarovávaného, nikoli svými. Nebo naopak prošmejděte antikvariáty a vytáhněte nějaký skvost z dob minulých (z čeho se vařilo v roce, kdy se jídlomil narodil?).
Co se časopisů týče, vychází na českém trhu Apetit, Gurmet, F.O.O.D, Chuť a styl. O jiných se odmítám bavit, neb byste jimi jídlomily moc nepotěšili, leda z  recese. Odebírá-li všechny, jděte o bod níž.

2) Jedlý dárek

Jste-li sami zruční milovníci jídla, věnujte jedlý dárek. Ten má tu výhodu, že většinou rychle zmizí a zbytečně nepřekáží. Jedlým dárkem ovšem nemyslím téměř prošlou bonbošku a flašku vína z večerky. Inspiraci i přesné návody hledejte u Denisy Bartošové v knížce Láska prochází kuchyní. Nehledejte v tom žádnou záludnost, stačí upéct domácí sušenky a dát je do nějaké pěkné krabičky nebo naložit parádní sklenici hermelínů.  Naplánujte si přesně, kdy jedlý dárek věnujete. Tři měsíce staré nakládané hermelíny už tolik nepotěší.

3) Vybavení do kuchyně

Důležitým faktorem není množství již pořízených věcí, ale velikost kuchyně/bytu. Obývá-li vámi vybraná osoba garsonku s kuchyní 1 x 1 metr, asi vám za kuchyňský robot příliš nepoděkuje. Naopak forem na pečení, talířů, prkýnek (třeba z mramoru), nožů, naběraček není nikdy, opakuji NIKDY dost. Chlubí se svými výtvory i na sociálních sítích? Pak potřebuje neustále něco, na čem by to jídlo dobře vypadalo. Pěkné věci najdete na Bonami.cz, tisíce a tisíce můžete utratit na vasekuchyne.cz. Hledáte-li netradiční formy na pečení dortů, podívejte se po značce Nordic Ware, designově povedený je Joseph Joseph (třeba skvělá sada mís Nest). Pokud máte pocit, že vámi určená osoba už má do kuchyně úplně všechno, jistě se mýlíte. Má i obal na banán?
Mně se líbí třeba cukrářský sáček od Lékué, konečně by moje cupcaky vypadaly k světu. Jednou, až budu mít kuchyň běžné velikosti a peněz jako šlupek, si pořídím KitchenAid.

4) Kávové/čajové předplatné

Je to milovník nejen jídla, ale i kávy či čaje? Raději by umřel na nedostatek kofeinu, než si dal jedno rozpustné neskafé a čajový pytlík je pro něj čajová konzerva? Pořiďte mu netradiční předplatné, pražírna Doubleshot nabízí kávové předplatné v délce od čtyř do dvanácti měsíců s každoměsíční donáškou kávy. Pro čajomilce nabízí doručení čajových novinek např. Meetea (1-12 měsíců). Ještě větší překvapení to bude, když svůj dárek odhalíte až po doručení prvního balíčku.

5) Kurz vaření

Tady záleží, v jakém koutu republiky se nacházíte. Obdarováváte-li člověka žijícího v Praze, můžete vybírat ze spousty kurzů různých zaměření a úrovní. Jistotou je již zmíněný Roman Vaněk a jeho Prakul, Chefparade a jiní. Věřím, že dobré kurzy se dnes už dají najít i v ostatních aspoň trochu větších městech ČR. Vybírat lze z různých kuchyní, jídel, pokročilostí. Teď hodně letí asijská kuchyně, všichni se nacpávají sushi a pho. Sushi vás naučí Sushiqueen a můžete to rovnou spojit s oslavou.
Já bych, vedle kurzu italské kuchyně, volila cukrářský kurz, takový, kde by mě naučili zdobit. Luxusní kurzy pořádá třeba Stáňa Mutlová a její PunkRockCakes.
Než nějaký kurz objednáte, zjistěte, zda nemá dotyčný jídlomilec cukrovku nebo alergii na ryby.

6) Večeře v restauraci

Tak trochu sázka na jistotu. Pokud ovšem vydržíte celý večer poslouchat přednášku o tom, jak mělo být tohle jídlo trochu víc doladěné, že losos je moc lososový a ta vietnamská restaurace na druhém konci města byla o trochu lepší. Vyhnout se tomu můžete tak, že a) věnujete poukaz a utečete; b)opijete sebe a/nebo jeho; c)vezmete ho do nádražky na pivo, panáka a utopence. Tam na jeho kecy nebude nikdo zvědavej a tenhle zážitek si bude zaručeně pamatovat.

7) Zástěra

Zástěry už nejsou takové ty nevzhledné hadry z umělé hmoty, co nosili naše maminky/babičky. A už vůbec ne takové ty rádoby vtipné s fotkou vypracovaného, opáleného, sexy tělíčka... Dneska je to, stejně jako vše okolo jídla, módní záležitost. Navíc praktická. Mít jednu zástěru opravdu nestačí. Zajímavé kousky mají občas na Zootu nebo Bonami, já teda nezavrhuju ani sortiment IKEA. Hlavně k tomu kupte i pěknou ladící chňapku. I v kuchyni je potřeba vypadat dobře, co kdyby byla chvilka na selfíčko na Instagram. Ovšem pozor na ubrusy, ubrousky, dečky. Tím už nemusíte tolik potěšit...

8) Dejte mu volnou ruku

Největší radost milovníkům vaření ovšem udělá, když je necháte, ať vám připraví něco sami. Umožněte jim volný pohyb v kuchyni, případně obstarejte potřebné suroviny a nechte ho, ať se činí. Výsledek musíte ovšem řádně pochválit, byť by před vás postavil sushi, přestože rybu s rýží považujete na smrtící kombinaci. Počet osob není omezen, jen se předem dohodněte, kolik vás na tu večeři vlastně dorazí.

Bonus - Zajistěte úklid

Úklid kuchyně je pěkná votrava. A pro samé vaření není čas zabývat se úklidem jiných místností. Zkuste být zcela originální a před či po párty objednejte úklidovou firmu. Ocení zejména muži, ženy bývají hodně vztahovačné („Tím chceš naznačit, že jsem bordelář?“) a citlivé („Nechci, aby se mi někdo cizí hrabal ve věcech!“).

Čáry, máry v kuchyni

Pusťte děcka do herny... vlastně do kuchyně

Že dítě v kuchyni znamená spíš pohromu, to už vím i já. Už se nemůžu dočkat, až z toho zákeřného házení hrnců pod nohy vyroste v pomocníka na strouhání, škrábání, míchání a mytí. V několika dílech kuchařského retra jsem vzpomínala na svoje první kuchařky. Jaká bude „ta první“ pro ty naše... zlatíčka? Třeba Čáry, máry v kuchyni...

Čáry, máry v kuchyni je autorská knížka Evy Chupíkové. Možná znáte některé její předchozí knihy – Můj prázdninový deník, Moje rodinné album, Moje hrady a zámky. Všechny jsou interaktivní a děti na chvíli zabaví, pobaví a inspirují. Tahle o vaření je určena dětem od šesti let. Je vlastně nejen o vaření, ale taky o tom, jak co roste, z jakého zvířete je hovězí maso (nesmějte se, některý děcka to fakt neví!), co se bere na piknik nebo na houby. Děti si do ní mohou psát, vystřihovat, nalepovat, takže z ní nakonec vznikne jakýsi kuchařský rodinný deník. Hodí se pro holky i pro kluky (což se rozhodně nedá říct o té mojí s Barbie). Pokud máte doma některý z předchozích deníků, určitě nebudete váhat. Máte-li doma zvědavé a akční dítě, pak neváhejte ani vy! Vyloženě vaření je spíše méně, na to jsou jiné knihy, na druhou stranu krásně ukazuje, jak je jídlo propojeno s rodinným životem.

„Knížky pro děti mají tu vlastnost, že ten svět vidí tak nějak jednodušeji. To až v dospělosti si ho trochu komplikujeme...“

Autorka se nechala inspirovat ročními dobami (proto podtitul Od jara až do zimy), podle nichž jsou nazvané i jednotlivé kapitoly. S ročními dobami ladí jednoduché recepty – na jaře pomazánka z ředkviček, na podzim zase jablka v županu. Kromě receptů je v každé kapitole ukryto ještě několik úkolů, děti mají např. zapsat oblíbené rodinné recepty, sledovat, jak roste hrášek, nebo luštit druhy hub. Mně ovšem velmi zaujal Objednávkový list pro rodiče, kde dle chuti zaškrtnete, co chcete k snídani, a váš potomek vám to s radostí přinese až do postele. Doufám, že to bude inspirovat i mého potomka (a nejen jeho...). Vlnu vzpomínek ve mě vyvolal pampeliškový sirup, který dlouhá léta připravovala moje prababička. Velké plus u mě autorka získala, když za zimní sváteční polévku zvolila zelňačku. Jestli máme v rodině nějaké opravdu tradiční vánoční jídlo, pak zelňačku – bílou, smetanovou, se sušenými švestkami (ale já ji raději jen s bramborama). 

Možná se mi to zdá, ale mnoho knih pro dnešní děti ukazuje svět takový, jaký byl (alespoň v těch knížkách) ten náš. Nás, co už máme vlastní děti, vyrůstali jsme na sídlištích a vrcholem našeho pěstitelství jsou tři květináče s bazalkou za oknem. Třeba léto - to jsou prázdniny u babičky, která peče štrůdl a má bylinkovou zahrádku. Vlastně bydlí na vesnici. A řekněte mi, kolik dnešních dětí má opravdu babičku na venkově? Na podzim se zase chodí na houby – chodíte vy s dětmi na houby? Nebo spíš na žampiony do regálu v ...? Když tak nad tím přemýšlím, aby to odpovídalo realitě, byla by to knížka o nákupu v hyper/super marketu. Uznávám, to by byla šedivá a zářivková nuda. A vlastně proč dětem neukázat barevnější svět. Svět, který má svůj pravidelný řád.
Knížky pro děti mají tu vlastnost, že ten svět vidí tak nějak jednodušeji. To až v dospělosti si ho trochu komplikujeme... Energii věnujeme práci, která kromě času spotřebuje většinu našeho nadšení. Nemusíme ho ale hned brát i svým dětem. Takže až za vámi dorazí potomek a s nadšením vám bude vyprávět, jak si podle knížky zasadíte společně hrášek, neťukejte si na čelo. A co víte, třeba vám doma kromě hrášku poroste i nový Pohlreich či Dita P. (holala...).

„Kuchyně je jako velká herna plná chutí, vůní tvarů a barev.“

Eva Chupíková. Čáry, máry v kuchyni... od jara až do zimy. Mladá fronta, 2015. 72 stran.

Děkuji Mladé frontě za poskytnutí knihy k recenzi.  

Machři na kuchařky

Rozhovor s Adélou Hálkovou, šéfredaktorkou nakladatelství Smart Press

Přemýšlela jsem, jak tento blog oživit. Ne že už bych neměla o čem psát. Kuchařek vychází stále dost (bohudík/žel). Ale taky byste se mi mohli začít nudit, což bych nerada.

Kolem kuchařek se motá mnoho skvělých lidí, tak proč vám je nepředstavit. O sobě už jsem tady několikrát psala, tak teď jsou na řadě jiní. Mezi těmi, kdo toho o kuchařkách hodně ví, je nakladatelství Smart Press. Určitě znáte Menu podle Koko, Kuchařku pro dceru, Kuchařku pro muže nebo Škoda nevařit (pokud ne, pak nečtete tento blog pravidelně). Spolupracuji s nimi téměř od počátku, pravidelně od nich dostávám kuchařky na recenze ... Jo to by byl život, kdyby se s každým spolupracovalo tak dobře.

V jejich redakci v pražských Dejvicích jsem si povídala se šéfredaktorkou Adélou Hálkovou o tom, co ve Smart Pressu dělají, jak se mají a jaká byla cesta k tomu, že jsou machři na kuchařky.

Moje sbírka kuchařek ze Smart Pressu. Jak vypadá  ta vaše?

Proč právě kuchařky?

To byl spíš přirozený vývoj. Není to tak, že bychom si na začátku řekly (protože jde o výhradně ženský kolektiv): „Tak a budeme dělat jen kuchařky“. Nakladatelství funguje deset let, zhruba před devíti lety jsme vydali Biokuchařku Hanky Zemanové a strhl se neskutečný zájem u čtenářů i novinářů. Tehdy tady nic podobného nebylo. Pak jsme vydaly ještě pár kuchařek a už to šlo skoro samo. Nyní tvoří kuchařky drtivou většinu našich knih.

Je jasné, že tento trend nebude trvat věčně a lidé se postupně začnou více obracet třeba k ručním pracím, DIY, zahradničení, což taky souvisí s jídlem. Myslím, že i my se budeme posunovat stejným směrem.

„Do trendů nejdeme vyloženě „na sílu“. Třeba nás neoslovilo paleo, tak ho prostě neděláme.“

Autory si pečlivě vybíráte, mnoho z nich se stalo známými až poté, co u vás vydali svoji kuchařku. Jak si takové autory vybíráte?

Většina z nich se k nám ozvala sama. Minimálně oslovujeme my, teď naposledy Veroniku Koko Kokešovou. Ona by časem určitě vydala něco sama, ale my jsme se trefili do správného momentu. Naopak Martin Škoda přišel sám s tím, že má hotovou kuchařku a chtěl by ji vydat. Bylo mu sedmnáct a všechny nás strhnul svou představou i temperamentem. Jeho Škoda nevařit byla jedním z velkých hitů a nyní připravujeme druhý díl. Dokonce jsme si ho i prověřovaly, jestli vůbec umí vařit. Ale není to tak, že by nám naši autoři pravidelně dělali rauty. J

Často to byla ale osudová setkání. Třeba Stáňu Mutlovou jsem potkala na jednom festivalu, kde prodávala svoje cupcaky. Slovo dalo slovo a výsledkem jsou Sladké bary. Autorka Květinové kuchařky se zase ozvala ve chvíli, kdy jsem na podobnou knihu narazila v zahraničí a chtěla vydat i něco původního českého. Takže opět ve správný moment.

Adéla Hálková v redakci Smart Pressu s (zatím) nejnovějším přírůstkem – Květinovou kuchařkou.

Mluvíte o inspiraci ze zahraničí, inspirujete se tam často? Jste známí i tím, že nevydáváte překladové kuchařky, proč?

Ano, sledovat zahraniční trendy je součást mé práce. Sleduju jednak nové kuchařky, které si nechávám posílat, sleduju i blogy. Vydržela bych u toho celý den! J Inspiraci se pak snažíme přizpůsobit pro českého čtenáře, tematicky i graficky. Do trendů nejdeme vyloženě „na sílu“. Třeba nás neoslovilo paleo, tak ho prostě neděláme.

Rozhodli jsme se vydávat jen původní české knihy, protože si myslíme, že mezi námi je tolik šikovných lidí, kteří vytvářejí nádherné věci, že by byla škoda nedat jim šanci. Ale že by se i mezi těmi zahraničními našly super kousky!

„Často jsou to osudová setkání. Stáňu Mutlovou jsem potkala na festivalu.“

Jak probíhá příprava kuchařky?

Příprava trvá zhruba rok. Počítáme s tím, že většina našich autorů nejsou profesionálové, vaření mají jako koníček. Příprava, focení, vaření, psaní, to vše dělají ve svém volném čase. Důležitá je pro nás i grafická stránka. Máme úzký okruh spolupracovníků, ale zároveň se snažíme, aby každou knihu dělal tým v jiném složení. Také díky tomu je každý titul odlišný. Někteří autoři, např. Martin Škoda, vyloženě přijdou s vlastním týmem. Někdy to bývá trochu problém. Grafickou podobu se snažíme ladit s autorem, přijde se svými nápady a my jej usměrňujeme. J

Vydání se může prodloužit i v případě, že neseženeme potřebné finanční prostředky. Získat je od partnerů např. v rámci reklamy je čím dál složitější. Ale než abychom příliš slevili z nároků, raději vydání posuneme. Každá kniha chce prostě svoje.

Výběr produkce (zdroj nakladatelství Smart Press)

Stálice 

Jací jsou vlastně vaši čtenáři? Máte už mezi nimi zavedené „kuchařkové“ jméno?

Naši čtenáři jsou velmi různorodí. Každý si najde to svoje. Myslím, že je to i složením našeho týmu a způsobem schvalování každé novinky. Náš tým je hodně různorodý, věkově i názorově, takže se často neshodneme. Ale každou naši vydanou knihu jsme odsouhlasily všechny. Jsme i docela vybíravé, chceme, aby z každé knížky bylo znát, že nás ta práce baví. A čtenáři to vnímají. Máme od nich spoustu ohlasů, chodí na naše akce i k nám do redakce na Dny otevřených dveří.

Myslím, že ano. Obracejí se na nás, že by chtěli vydat kuchařku. Z důvodů plného edičního plánu je někdy odkazuji na jiné nakladatele, ale už se mi stalo, že mi paní řekla, že jinam jít nechce. Že si raději počká. Takže i to je pro nás známka „zavedeného jména“.

Posbírali jste spoustu mezinárodních ocenění včetně těch z World Cookbook Awards, která z nich je ale váš favorit?

Samozřejmě vždycky ta poslední, protože jsem z ní vždycky nadšená, jak se nám povedla. Ale ráda také vařím podle Kuchařky pro muže. Srdcovkou je pro mě i Škoda nevařit, což byla moje první kuchařka ve Smart Pressu.

Nakonec nás navnaďte, co chystáte na letošek?

V květnu vyjde krásná Prvorepubliková kuchařka, na podzim chystáme třeba Vaření s dětmi a pro děti nebo Láskominy Denisy Bartošové (Láska prochází kuchyní, díl druhý). A dál spoustu krásných knih o vaření a tvořeníJ

Tipy Adély Hálkové na zajímavé foodblogy:

makemylemonade.com

http://www.ourfoodstories.com/

P. S.: Až poté, co jsme si rozhovor domluvily, jsem se dověděla, že nakladatelství letos slaví desetileté výročí. Budiž tento článek mým malým dárkem k narozeninám!

Vyladěný k dokonalosti

Že ráda peču, to ví i moje malé dítě. Nejraději a nejčastěji ovocné koláče, protože ovoce je zdravé a svědomí, alespoň to moje, se dá lehce ošidit. Ten nejlepší, který jsem za tu dobu, co jej připravuji, doladila téměř k dokonalosti, je velmi jednoduchý. Recept jsem kdysi našla na webu Czech specials, ale náplň je moje. Znám ho už nazpaměť, proto se mi u něj krásně přemýšlí. Ostružiny mu dodají příjemnou kyselost, takže chutná i příznivcům ne příliš sladkých koláčů. Na ostružiny mám naštěstí soukromého dodavatele (a zároveň odběratele), vy použijte jakékoliv jiné ovoce. Varianta s džemem také povolena, pokud použijete opravdu kvalitní a nebudete šetřit.
Ať vám chutná!

Mřížkový koláč

Ingredience
300 g polohrubé mouky, 200 g másla, 80 g cukru, 2 žloutky, 1 lžička kypřicího prášku do pečiva, 1 lžička vanilkového extraktu, citronová kůra, hrst mandlových plátků
Náplň
150 g–200 g ostružin (malin, jahod,...), 1–2 lžíce třtinového cukru, 1 lžička skořice, 1–2 lžíce dětské krupice

Odměřené a navážené suroviny nasypejte do mísy a rukama uplácejte co nejrychleji těsto. Máslo musí být změklé, těsto se bude trochu lepit, ale to vůbec nevadí. Na pořadí surovin nehleďte (ani já to nedělám). Těsto zabalte do fólie a dejte nejméně na půl hodiny do ledničky.

Náplň připravíte tak, že ovoce, cukr, skořici i krupici nasypete do hrnce, podlijete trochou vody a vaříte cca 10–15 minut do zhoustnutí. Budete-li mít ovoce čerstvé, pak to bude ještě méně. Hmota se nesmí úplně rozvařit, měly by tam zůstat kousky. Množství cukru závisí na vaší chuti (my máme raději trochu kyselejší), množství krupice zase na hustotě. Směs nechte vychladnout, ještě trochu zhoustne. Tenhle krok si můžete ušetřit, použijete-li kvalitní džem.

Těsto naplácejte do formy, ti zkušenější s větším pracovním prostorem mohou i vyválet, část těsta si nechte stranou.. Nalijte náplň, ze zbytků těsta vyválejte válečky a vyrobte mřížku. Mně se pokaždé povede spíš řidší... Na povrchu posypejte mandlemi a dejte péct do vyhřáté trouby cca na 180 °C na 30 minut (dozlatova). Nechte alespoň trochu vychladnout a jezte. Ideálně nakrájené, ale už jsme to jedli i z plechu.

Kuchařské retro VI.

Barbie vás zve na party

Stále častěji propadám sentimentálním náladám. Vzpomínám na dětství, jak jsem si hrávala u babiček na zahradě, jak jsem trávila letní prázdniny i všední dny, a na knížky, které jsem četla. Nedávno jsme doma vytáhly krabice se starými dětskými knihami a já mezi nimi objevila zapomenuté poklady. Nejen knihu Kdo tu bydlí?, která zřejmě může za mé sklony ke šmírování, ale i příběh O malé Aničce, moji opravdu první vědomě čtenou a přečtenou knihu (čtení vzhůru nohama od konce se zřejmě nepočítá).  Ovšem jako růže mezi trním, jako diamant mezi štěrkem se skvěl poklad největší. Moje první kuchařka. Co na tom, že je celá růžová a hlavní postavou je blondýna Barbie. Na tu první se prostě nezapomíná...

Deset různých večírků - od pyžamového přes piknik na pobřeží oceánu až po večerní posezení po príma lyžovačce. Na každý z nich samozřejmě nějaké pohoštění, sladké i slané, teplé i studené. Myslím, že jsem z toho zkoušela možná tak dva recepty, ale ani jeden nebyl tak dokonalý, jako když ho dělala Barbie. Ale pořád dokola jsem tím fascinovaně listovala, pročítala a snila. Bylo krásné si představovat, že stačí vydlabat a znovu naplnit pomeranč a budu najednou jako ona - krásná, zábavná, oblíbená. Prostě dokonalá.

Přestože už dnes vím, že k dokonalosti je potřeba o něco víc a beztak jí není možné dosáhnout, se slzou v oku jsem jí znovu listovala. Možná se dokonce pustím do některého z receptů a zavzpomínám na to, jak jsou některé věci jednoduché, když je vám deset let. Stačí si obléct nadýchané šaty, připravit sendviče a jedinou starostí je pozvat úplně všechny kamarádky.
Ale stále si myslím, že v kuchyni i mimo ni stačí dodržovat pár základních rad. Nic komplikovaného. Dávat pozor na horké hrnce, ostré nože a uklízet po sobě. 

P. S.: První dvě fotky jsou foceny v oboře Hvězda. Nehledejte v tom žádný jinotaj. Prostě jsem vzala knížky na výlet.


Barbie vás zve na party. Ikar, 1991. 64 str.

Předchozí díly
Kuchařské retro I.
Kuchařské retro II.
Kuchařské retro III.
Kuchařské retro IV.
Kuchařské retro V.

Mrkvový koláč ze supermarketu

Zhruba před rokem jsem vyhlásila svou osobní soutěž o nejlepší recept na mrkvový koláč (též zvaný dort neboli carrot cake). Poslední dobou jsem to trochu flákala. Nedávno jsem vyzkoušela recept z Kitchenette a byl pro mě trochu zklámáním. Dobrý byl, to jo, ale favoritem dál zůstal ten podle Hany Michopulu.

Dnes, 4. dubna, na Mezinárodní den mrkve, ovšem nastoupil favorit nový. Kupodivu ze supermarketu. Recept jsem totiž objevila v březnovém čísle časopisu Albert, který je k dostání ve stejnojmenných prodejnách. Spousta lidí na něho nadává (obchod, ne časopis), ale já ho mám docela ráda. Zaujal mě (recept, nikoli obchod) především krémem, který se nedělá ani z citronové šťávy, ani z lučiny, ale pudinku, másla a bílé čokolády. Ta správná bomba na Velikonoce!

Teorie vs. praxe

Musíte uznat, že na obrázku v časopise vypadá skvěle. Postup je trochu jiný než u předchozích, z bílků musíte vyšlehat sníh. Šlehejte je opravdu do hodně tuha, tzn. až se vám bude zdát, že je to dobré, šlehejte ještě chvíli. Myslím, že právě to byl jeden z důvodů, proč se mi koláč v jednu chvíli téměř rozpadl. Na rozdíl od předpisu jsem část kokosu nahradila rozinkami, které podle mě v mrkváči být prostě musí (a ve štrúdlu taky), krému jsem udělala zhruba jen poloviční množství, věděla jsem, že dort prokrojovat nebudu. To se beztak ve výsledku ukázalo jako nemožné.





















Jak je poslední dobou mým dobrým zvykem, střed zůstal úplně syrový. Tradiční zkouška špejlí tentokrát selhala. Takže radím péct opravdu minimálně 45 minut, i déle, a špejli nechte ležet ve skříni. Při chladnutí se mi dort začal lámat a rozpadat, musela jsem ho jednak vrátit do formy, a jednak jsem ho téměř vychladlý zkusila ještě dopéct. Máte-li trik, jak správně dopéct nedopečený dort, sem s ním!

Na rozpadnutí pomohlo až závěrečné popatlání krémem, na to poloviční množství bohatě stačilo. Možná se vám krém bude zdát trochu řídký, nechte ho chvíli ztuhnout v ledničce, kam pak šoupněte i celý dort. I přes poloviční syrovost a ne zcela reprezentativní vzhled je tenhle recept zatím nejbližší tomu mému vysněnému. Recept níže je naprosto přesný, množství krému si upravte, já bych dala i o něco méně oleje. A nemáte-li rádi hodně sladké, neslaďte ani krém. Hezké jaro!

Mrkvový dort s bílým krémem

Ingredience

5 vajec, bílky a žloutky zvlášť, 1 sáček vanilkového cukru, 100 g krupicového cukru, špetka soli, 100 g třtinového cukru, šťáva z 1 citronu, nastrouhaná kůra z 1 citronu, 200 g hladké mouky, 2 lžičky jedlé sody, 2 lžičky prášku do pečiva, 300 ml oleje, 500 g mrkve, jemně nastrouhané, 150 g vlašských ořechů, jemně mletých, 100 g mletého kokosu, máslo a mouka na vymazání formy

Na krém

400 ml mléka, 1,5 sáčku kokosového pudinkového prášku, 200 g bílé čokolády, nalámané, 350 g másla, 100 g moučkového cukru

Troubu rozehřejte na 180 °C. Z bílků, vanilkového a krupicového cukru a soli vyšlehejte sníh. Žloutky s třtinovým cukrem vyšlehejte do pěny, pak přidejte citronovou šťávu a kůru a dobře promíchejte. Sníh i žloutkovou pěnu pak opatrně smíchejte ve větší míse. Postupně vmíchávejte mouku prosátou se sodou s kypřicím práškem, pak ostatní přísady. Těsto vlijte do vymazané a vysypané formy o průměru 22 cm a v předehřáté troubě pečte 45 minut. Vyndejte z trouby, korpus propíchejte špejlí a nechte 5 minut odstát, pak ho vyklopte z formy a nechte hodinu chladnout.

Z mléka a pudinkového prášku uvařte hladký hustý pudink. Až začne houstnout, přidejte nalámanou bílou čokoládu a za stálého míchání ji nechte rozpustit a pudink tuhnout. Odstavte a nechte chladnout, občas zamíchejte, aby se nevytvořil škraloup a zůstal hebký. Mezitím utřete máslo s cukrem. Až pudink zchladne na pokojovou teplotu, zašlehejte ho po částech do utřeného másla. 

Vychladlý korpus rozkrojte na 3 díly, potřete je polovinou krému. Přiklopte a namažte boky i vrch dortu zbylým krémem.

Umění francouzské kuchyně

Rady mámy Julie

Vezměte 524 receptů, počínaje ochuceným máslem a Tarte Tatin konče, vložte do formy o rozměrech 16 x 23 cm a uchovejte na světlém a viditelném místě. Vydrží vám celý život. Tento recept je prověřený už přes padesát let a jmenuje se Umění francouzské kuchyně. Je jako rady od maminky. Neposloucháte je, děláte, že nic neslyšíte a když vás nikdo nevidí, řídíte se jimi.

Troufám si tvrdit, že nebýt fantastické Meryl Streep Julii Child by v našich českých kruzích znal málokdo. Tuhle energickou Američanku si zahrála ve filmu Julie&Julia a byla jako vždy okouzlující. Během celého filmu mi přišla trochu nalitá, ale když si vezmete, že pobývala většinou ve Francii... Propojujícím prvkem celého snímku je právě Umění francouzské kuchyně, kuchařka, která poprvé vyšla v 60. letech 20. stol. Loni vyšla poprvé i v českém překladu.

Najdete tu téměř kompletní přehled francouzské gastronomie. Již zmíněných 524 receptů je rozděleno deseti kapitol, z nichž jsou některé typicky francouzské, např. Omáčky (s. 102–181) nebo Vejce (s. 182–203). Dobře si přečtěte i předmluvy, z nichž pochopíte, proč je to takový špalek, a úvodní kapitoly o základech vaření. I v samotných receptech je mnoho rad či návrhů na různé úpravy, přílohy a samozřejmě vhodné víno. Pokud to s vařením myslíte vážně, musíte Julii aspoň prolistovat. Ovšem ti, jejichž kuchařské schopnosti končí u kombinace chleba+hořčice+párek, by raději měli začít něčím jednodušším. Že i tady se předchozí zkušenosti vyplatí, jsem se přesvědčila sama. 

Pokorně přepočítat

Když touhle bichlí listujete napoprvé, nemáte chuť ji ani číst, protože všechno už je překonané a to důležité už umíte. Vsadím se, že až budete něco zkoušet, stejně si celý postup pokorně přečtete pětkrát dokola a ejhle, ono to funguje. Pak už ji budete vytahovat znovu a znovu. Nikde jinde nenajdete tak dobře vysvětlené postupy, youtube se nepočítá. Pravdou je, že recepty jsou psané na dvě i více stran, rozepsané do nejmenších detailů. Musíte si na to trochu zvyknout, ale pak už vám to nepřijde jako nevýhoda. Jen se prostě musíte naučit číst recepty PŘED začátkem vaření. Můj obdiv patří také překladateli Janu Sládkovi. Najít ke všem možným ingrediencím jejich české ekvivalenty vyžaduje kuchařské, botanické, zoologické a jazykové znalosti. Proto si dovolím v budoucnosti používat Umění francouzské kuchyně také jako slovník a příručku. 

"Ve francouzské kuchyni je vše podřízeno jedinému cíli: výsledné chuti."

  

Ovšem abych nehýřila jen superlativy - mám problém s mírami. Tedy se svými taky, ale hlavně s těmi kuchyňskými. Kuchařka byla od počátku psaná pro americké kuchařky (že by v té době vařili doma i muži není známo), od čehož se odvíjí i měření ingrediencí na šálky, lžíce a jiné pofidérní míry. Pokud nemáte americká měřidla, budete muset odhadovat nebo přepočítávat. Tabulka na přepočet sice v textu je, ale pokud máte k matice takový vztah jako já, bude to pro vás utrpení. Nepřesný výpočet zároveň ovlivní i výsledek. Takže si kromě vařečky připravte i kalkulačku. Taky tu nenajdete jedinou fotografii. U jiné kuchařky bych to pěkně rozmázla a hřímala nad tím, že kuchařka bez fotek prostě nemůže být. V tomto případě jen podotknu, že mi to vůbec nevadí.

Soupe, quiche, crépes

Vzhledem k rozsahu mi bylo jasné, že dva testovací recepty jsou na nic. Dobře, tak tedy tři, což není to extra rozdíl, já vím. Nečekejte ode mě žádnou klasiku ani extravaganci. Zvolila jsem takové recepty, u nichž je naděje, že je do repertoáru zařadím. Představte si to jako lehké menu – zeleninová polévka Soupe au pistou (s. 91), připomínající italskou minestrone, hlavní chod Quiche aux Épinards (s. 205-216), což je quiche se špenátem, a tradiční francouzské palačinky Crépes Sucrées (s. 821) jako dezert.

Polévce nebylo v podstatě co vytknout. Byla skvělá, hustá, zeleninová... Výborná. Dělala jsem ji z polovičního množství, i tak jí byl pěkný kotel. Zrádné je ovšem přidávání těstovin. Pokud polévku nesníte hned, špagety se v ní rozvaří a bude z toho vy-víte-co. Řešením asi je přidávat je jen do tak velké porce, kterou ihned spotřebujete.

S quichem mám obecně špatné zkušenosti, neumím "předpéct" těsto tak, aby nebylo syrové. I teď zůstala spodní část syrová i po třičtvrtěhodinovém pobytu v troubě. Nevím, čím to je. Nestalo se mi to poprvé, proto si myslím, že chyba nebude v receptu. Ovšem náplň nepovedené těsto vylepšila natolik, že se po koláči jen zaprášilo. Až se mi povede upéct těsto, začnu ho snad prodávat. Protože od toho běžně kupovaného u "Póla" by mohl být k nerozeznání.

Jako poslední jsem připravila palačinky. U nich fotodokumentace chybí, a to hned z několika důvodů. Souvisejí s tím, že jsem se neřídila svými předchozími zkušenostmi a neumím zachovat klid. Kdybych při pohledu na těsto usoudila, že je nějaké řídké, a s chladnou hlavou přidala trochu mouky a dosáhla ideální hustoty, nezůstala by nakonec z celého množství, psaného na 12 palačinek, necelá polovina. Nedařilo se mi je hlavně usmažit v celku. Jediné dvě, které byly k světu, se snědly okamžitě. Protože chuť daleko předčila jejich vzhled. Ten dotáhnu příště. Právě proto je důležité mít něco za sebou, jinak vás Julia doslova smete. Nenechte se odradit, snadno získané vítězství stejně za moc nestojí.

Možná jste nabyli dojmu, že tohle není pro vás. Chcete-li machrovat, pak musíte bezpodmínečně vědět, co je to fraisage a jaký je rozdíl mezi suflé a mousse. Jinak jste houby foodlovr. Julia Child vám nejen řekne co to je, ale taky jak se to dělá. 

Děkuji Martinus.cz za poskytnutí knihy k recenzi. 

Julia Childová, Louisette Bertholleová, Simone Becková. Umění francouzské kuchyně. Jota, 2014. 895 s.