Začneme trochu netradičně. Než budete pokračovat ve čtení, pusťte si TOHLE video. Znáte? Ano, Snídaně u Tiffanyho (mj. jeden z mých nejoblíbenějších filmů). Přestože jeho hlavní hrdinové snídají jen zřídka, stal se inspirací pro novou kuchařku Jany Florentýny Zatloukalové Snídaně u Florentýny. O její první Kuchařce pro dceru jste mohli číst i u mě na blogu. Moc mě neokouzlila, leč není špatné dát někomu druhou šanci. V tomto případě se to vyplatilo.
V kuchařkách najdete snídaně málokdy, přestože je snídaně velebená jako nejdůležitější jídlo dne. Upřímně řečeno - kdo má ráno fantazii, energii nebo čas, případně všechno dohromady, vymýšlet originálnější variaci na jogurt-kafe-rohlík? Jenže jakmile nakouknete do Snídaně u Florentýny, okamžitě dostanete chuť dát si ráno něco dobrého. Prostě si po probuzení na něčem smlsnout a osladit si tak vstup do nového dne (což se s blížícím se podzimem bude hodit). Ten sladký vstup vám možná trochu zhořkne, až se budete pročítat texty mezi jednotlivými kapitolami. Tam se dočtete, kolik kroků musíte denně nachodit, abyste všechnu snídani spálili, jak vypadá správná porce, kolik vlákniny musíte denně spořádat a další "osvětové" rady ohledně výživy. Berte to s rezervou, asi jako když vám radí maminka. Ostatně i tyhle Snídaně jsou z edice Kuchařek pro dceru... (V jedné recenzi jsem četla, že text připomíná situaci, kdy nad vámi stojí vaše máma a radí vám.)
Kuchařka vypadá už na první pohled k světu. Drží si jednotný styl od přebalu až po poslední tečku. Nakroucený, zdobný, ale díky tlumenějším barvám ne přímo bijící do očí. Prostě máte chuť ji neustále osahávat (knihu, nikoliv Florentýnu), listovat v ní a přemýšlet, co si dáte k snídani či obědu. Dělení na etudy od časů Kuchařky pro dceru zůstalo, což pořád trochu nechápu, ale k autorce už to tak nějak patří. Je tu etuda pro müsli, nápoje, lívance, sušenky, saláty i sendviče. Ty poslední dvě už nejsou přímo snídaňové, ale brunchovo-pracovní (tzn. vhodné na víkendový brunch i všednodenní oběd do krabičky). Každou z etud uvozuje citát, mně se nejvíc líbil ten o zelenině. Zaujal mě rejstřík, rozdělen dle surovin. Takže když máte v lednici třeba švestky, nalistujete příslušnou část a vybíráte, v případě vajec či mouky je možností (logicky) více. Jen fotek jednotlivých jídel je poskrovnu, ještě bych přidala, klidně i na úkor fotek autorky, ač stylizované do Audrey Hepburnové ve výše zmíněném filmu, či pololežící polospící v peřinách.
"Zelenina je při dietě zcela nezbytná. Doporučuji mrkvový koláč, cuketovou buchtu a dýňový koláč."
Jim Davis
Jak jsem podotkla, nemine vás poučení o tom, co a v jakém množství sníst, abyste nebyli jako kuličky. Musím uznat, že kdybych každý den měla snídani ve "florentýnském" stylu, asi by se ze mě kulička brzy byla. Proto je každý recept doprovozen počtem střevíčků, mnou mylně pokládaný za ukazatel náročnosti receptu. Ukazatel to sice je, leč náročnosti následného pohybu, tzn. po receptu se třemi střevíčky byste měli uběhnout přinejmenším maraton. Ovšem nějakou záhadou se mi sešly na testování dvou- až třístřevíčkové recepty. Nad maratonem se alespoň zamyslím.
Zkusila jsem dva chody sladké, dva slané, snídaňové i ty obědové. A to nepočítám ta míchaná vajíčka, která jsme posnídali den poté, co mi kuchařka přistála na stole. Recepty jednoduché, postupy dopodrobna vysvětlené, někdy se autorka odkazuje na předchozí či následující recepty, tak musíte občas listovat. Díky dvěma stužkám si můžete založit rovnou recept na snídani a na oběd (nebo jednu snídani pro sebe a druhou pro drahou polovičku). Ale pěkně popořádku.
Jako první jsem zkusila Podzimní muffiny se švestkami (s. 318), vonící po skořici a švestkách. Do části jsem dala ostružiny a pořád nevím, jestli nejsou lepší než švestky. Budu je muset upéct znovu, takže si pohrávám ještě s myšlenkou udělat je napůl celozrnné a švestky přihodit i dovnitř, ne jen nahoru. Druhou sladkou snídaní byly Müsli sušenky (s. 49), což je jen další varianta známých sušenek z ovesných vloček. Protože tady nechává recept prostor pro fantazii, co se příchuti týče, je jen na vás, jaké budou. Zvolila jsem kombinaci sušených meruněk a mandlí (no, původně tam měla být i bílá čokoláda, jenže ta, než došlo na sušenky, jaksi zmizela ... záhada). Během míchání jsem přihodila ještě trochu skořice, což nebylo vůbec na škodu. V kuchařce se sice píše, že je to hotovo za dvacet minut, ale musíte připočítat ještě čas na spaření a okapání sušeného ovoce a jeho nakrájení. Do půl hodiny se ale vejdete určitě. Jedno poučení - udělejte je rovnou z dvojnásobné dávky. Aby vám na tu snídani něco zbylo.
Nejste-li milovníci sladkého, vyzkoušela jsem i něco pro vás. Pomazánku ze sušených rajčat (s. 113) si směle dokážu představit na nějakém večírkovém pohoštění. Trochu pikantní, ale jemná, jen ze dvou surovin a hotová během pěti minut (včetně vytažení z lednice a okápání rajčat). Uvažovala jsem i nad kuřecími nugetkami (s. 159), které ovšem odkládám na dobu, až nás na jejich spořádání bude víc. Místo toho jsem zkusila recept, jež zaujme již názvem - Salát Mimóza (s. 235). V podstatě je to chleba s vajíčkem natvrdo a salátem. Jenomže v mnohem elegantnějším hávu - místo chleba opražená strouhanka, místo másla zálivka z oleje a citrónu. Trochu mi připomíná českou, prvorepublikovou, variaci na panzanellu. Pro mě naprostý vítěz - ve své základní podobě neuvěřitelně dobrý (a sytící), ovšem vybízející k variantám s různými druhy salátů. Ano, tenhle do svého repertoáru určitě zařadím.
Snídaně u Florentýny tak doporučuji i chronickým nesnídačům. Nejen proto, že si z toho uvaří i dobrý oběd či svačinku, některými recepty oslní i večer. Časem možná totiž začnou i snídat. Ale jak si zařídíte, aby snídani připravili i pro vás a donesli ji až do postele, to je na vás.
Děkuji Janě Florentýně Zatloukalové za krásné věnování a Martinus.cz za poslání knihy k recenzi.
