Polévky

Lidé se dělí do různých skupin, třeba na "polévkaře" a "nepolévkaře". Já patřím rozhodně do první skupiny. Proto volba mé první kuchařky z edice Apetitu nebyla příliš těžká (i když mě lákaly i Koláče, Dorty, Těstoviny... no, vlastně to tak jednoduché nebylo). Polévky nejsou poslední kuchařkou, která se tady z této edice objeví, takže ji nebudu složitě popisovat. Až shromáždím dostatečný počet vzorků, rozeberu ji podrobněji.  Po prvním prolistování jsem přesvědčená, že můj polévkový repertoár se podstatně rozroste.

Jsem polévková. Často mi stačí uvařit si hrnec polévky k obědu a jsem spokojená. Miluju v podstatě jakoukoliv, s jednou výjimkou - studené polévky. S veškerým respektem ke klasikám typu gazpacho se stále držím toho, že polévka má být horká. A jí se na zahřátí. Není proto náhoda, že s příchodem chladných dní opouštím salátové večeře a vrhám se na vaření polévek hutných i čirých, ale hlavně HORKÝCH!!!

Celkem 105 různých polévek je rozděleno do šesti oddílů od klasických (kulajda, čočková, rajská, gulášová, ...) přes světové (boršč, tom kha gai, minestrone, čorba), krémové, zahuštěné i čiré až po moderní studené polévky, ovocné nevyjímaje. Samostatný oddíl je věnován zavářkám a přípravě základních vývarů, protože každý správný polévkař by si měl aspoň jednou za čas udělat domácí vývar (já se zatím dostala pouze k zeleninovému, což je ale způsobeno mým komplikovanějším vztahem k masu). Když už vývar, tak s domácími nudlemi nebo játrovými knedlíčky. Méně zkušeným s výrobou poradí tým redaktorek slovem i obrazem. V poslední kapitole najdete i různé tipy, co při vaření polévek (ne)dělat.

Na první pohled kuchařka grafikou i uspořádáním odkazuje na časopisovou podobu Apetitu a nechybí ani lákavé fotky (i když ne všech receptů). Příjemné, přehledné, praktické. Recepty v rámci jednotlivých kapitol nejsou řazeny ani abecedně, ani podle ingrediencí, ani podle jiného zjevného klíče. Jestli ho objevíte, dejte mi vědět. Ale stejně v ní budete asi spíš listovat. Pokud budete chtít hledat něco konkrétního, můžete v Obsahu (vepředu) nebo v Rejstříku (vzadu).


Pokud jste na tom jako já, budete mít asi problém vybrat, kterou uvařit dřív. V rámci testování jsem přemýšlela mimo jiné o Arabské s cizrnou, Bramborové s parmazánem, Zimní minestrone, Zeleninové s quinoou a Čorbě. Nakonec jsem se rozhodla pro Cizrnovou (str. 108). Luštěniny jsou zdravé, cizrna je moderní, tak proč ne.

Celá příprava zabrala 50 minut včetně čištění zeleniny. Výsledek dopadl velmi dobře, v receptu je uvedeno na dochucení pouze sladká paprika a sůl, připadalo mi to trochu plané. Proto jsem přidala trošku pepře a mletého chilli. Konzistencí je něco mezi zahuštěnou a "vodovou", přesně ten typ na zahřátí a zasycení. Postup je dostatečně srozumitelný, jednoduchý a hlavně se podle něj dá uvařit.

Velká většina receptů je zařazena do kategorie Snadné, což tak nějak odpovídá podstatě polévky. Pokud tedy chcete uvařit něco dobrého, efektního, jednoduchého, ale nevíte, jak na to, určitě bych doporučila tuhle kuchařku. Všechny suroviny se dají běžně sehnat (možná až na nějaké exotičtější koření, např. v arabské cizrnové polévce), většinu z nich máte i běžně doma. Na druhou stranu - pokud hledáte něco exkluzivního jako z jídelníčku michelinských restaurací, poohlídněte se jinde.

Kladu si jedinou otázku - která kuchařka z této edice bude další?

Polévky.  Hachette Filipacchi, 2010. 165 stran. Edice Apetit.

Tak vaří Markéta Hrubešová

Rozjuchaní herci s vařečkou v ruce vyprávějí nad sporákem veselé příhody ze života už pěknou řádku let. Hádám, že téměř v každé rodině, kde jsou aspoň dvě kuchařky, je jedna z nich Jiřinky B., Stellinky Z. nebo jiné známé tváře.
Ale ani mladší ročníky se nenechávají zahanbit. Protože jsou to moderní ženy a muži (a vaření je moderní), je jejich oblíbeným kostýmem zástěra. A navíc je to STRÁÁÁŠNĚ baví... Pak se stane, že se častěji objevují v pořadech o jídle než ve filmech.

Zařadila bych mezi ně i Markétu Hrubešovou, která jako správná kuchtící celebrita napsala vlastní kuchařku.  Hned na začátku se vyznává ze své lásky jak k vaření, tak k nakupování co nejlepších surovin. Následuje krátké seznámení s různými tipy k vaření i jednotlivým receptům. A pak už jen spousta časově nenáročných receptů pro vytížené ženy.





Na první prolistování vypadá velmi moderně. Zajímavé písmo, křídový papír, lákavé fotky. U předělů kapitol na nás vykoukne i samotná autorka v různých fázích vaření (od loupání po konzumaci), takže si na své přijdou i obdivovatelé hereččina půvabu. Autorem fotek je David Kraus, známý to fotograf a manžel Markéty Hrubešové. Je znát, že jídlo moc často nevadí, což ovšem fotkám neubírá na zajímavosti.

Recepty jsou rozděleny do několika oddílů, zaujaly mě samostatné kapitoly o bramborách a chlebu (foccacia, pivní chléb a dětské minipizzy z listového těsta). Používání "hotovek" je v receptech docela časté. Z receptu na zajímavé jídlo je pak už jen návod, třeba jak zamíchat hotové a koupené ravioly. Recepty většinou nejsou příliš komplikované se sáhodlouhým seznamem surovin. To je docela fajn, když vidím, že ingredience zaberou víc místa než popis samotného vaření, začíná mi v hlavě blikat varovná kontrolka. Po některých budete muset trošku pátrat, ale větší supermarket by vás měl zachránit. Postupy jsou psané srozumitelně, ale je pravda, že úplný začátečník by tápal (úplný, tzn. ten, co v kuchyni zapíná pouze mikrovlnku). Chce to zkušenosti, ale ne nějaké pokročilé.

Většina jídel mi přišla inspirovaná středomořskou kuchyní, doplňují je arabské (cizrnové pyré) nebo asijské recepty (tempura, thajská polévka). Prostě moderní žena!

Některé recepty mně opravdu zaujaly. Některé proto, že jsem je už někde jedla, ale nedokázala jsem je zopakovat doma (např. cibulačka, dušený mangold, mousse au chocolat). Jiné proto, že jsou zajímavé mixem chutí (fazolový salát s rukolovým pestem, brambory al pesto, cuketová polévka).

Skoro u každého jídla se Markéta Hrubešová svěří s tím, jak nejlépe jídlo nachystat, co čím nahradit a jak je v její rodině oblíbené. No, je to její kuchařka, její recepty, takže je to takové osobnější. Mně to občas štvalo, ale možná vám to bude připadat milé...

Jak jsem se zmínila před chvílí, řada receptů láká k vyzkoušení. I proto, že nejsou časově moc náročné. Kromě výše uvedených určitě zkusím foccaciu, do které přidává i mléko. Dělala jsem foccaciu několikrát, podle různých italských receptů, ale nikde mléko nebylo. Jeden z receptů mě ale zaujal natolik, že už ho dělám pravidelně. Jsou to brambory al pesto (str. 75).

Netradiční podoba pečených brambor, do kterých se místo koření přidává pesto. Zkoušela jsem několikrát, s kupovaným i domácím pestem. Asi je zbytečné říkat, že domácí pesto je prostě lepší... Smícháte pár dobrých surovin, dáte do trouby a za půl až tři čtvrtě hodiny máte přílohu nebo večeři. Dá se použít jako příloha k masu, rybě nebo zelenině. Nejčastěji je ovšem podávám jen s jednoduchým salátem. Taková kombinace by mě asi nenapadla.

Takže jak se vaří s Markétou Hrubešovou? Jestli máte rádi jednodušší jídla, na která lze narazit v těch lepších restauracích, středomořskou kuchyni a jídla, která dobře vypadají, pak kuchařku doporučuji. Vzhledově také ujde, takže bych ji viděla jako vhodný dárek, třeba pro začínající foodie nadšence.
Je psaná hodně osobně, takže pokud vám herečka není sympatická, asi se poohlédněte jinde.

Markéta Hrubešová. Tak vařím já: 125 receptů pro vytížené ženy. Foto David Kraus. Mladá fronta, 2011. 187 stran.

Co si člověk neudělá...

... to nemá. Blogosférou koluje spousta více či méně kvalitních recenzí knih. Našla jsem snad všechny možné žánry, jen kuchařky nikoho moc nezajímají. A přitom jich je tolik a v nakladatelském světě vydat kuchařku většinou neznamená vyložený prů***. Kuchařka sice je jenom soubor návodů, jak z něčeho vyrobit něco jiného (nebo z ničeho něco), ale kvalita návodů má přece jen jistý vliv na to, jaký bude výsledek. (Vzpomínám na jeden návod, v němž byly přehozené dvě fáze. Strávila jsem u toho celý den, ztratila nervy, abych nakonec přišla na to, že chyba není ve mně). Navíc znám i skupinu lidi, do níž se počítám i já, kteří si v listování a pročítání kuchařek doslova libují.
Jako u všeho platí, že jsou lepší a horší kuchařky, ale vyznat se v nich není jen tak? Kdo doporučí tu nej? Když se k tomu nikdo nemá, zbývá ten nelehký úkol na mě. Tenhle blog byl založen právě za účelem inteligentních, vtipných a břitkých recenzí na české i zahraniční kuchařky. Vzhledem k tomu, že mě toho baví víc, je možné, že to bude trochu pestřejší... Uvidíme.
Jdem na to!