Karolina K. a Dita P.

.... podobné

Až při podrobnějším zkoumání jsem zjistila, co všechno mají tyhle dvě dámy společné. Skoro by se mohlo zdát, že jsem si jejich kuchařky pořídila současně přímo záměrně . Karolina Konečná i Dita Pecháčková jsou stejný ročník, tudíž obě dvě letos oslaví/oslavily kulaté narozeniny (Všechno nejlepší!). Obě vydaly kuchařku vlastním nákladem, v rozdílných formátech a vazbách, ale se stejným počtem stran, podílely se na ní ve vícero rolích a nechaly se do ní vyfotit v pruhovaném tričku. Jedna rodinu má, druhá ji právě založila.
Kuchařka z ostrova i Deníky Dity P. 2 svým způsobem zastupují jeden z mnoha "druhů" kuchařek - sama jsem si je nazvala jako autorské nebo deníkové. Myslím, že Dita P. byla jednou z prvních, kdo takové kuchařky u nás vydával. Kuchařky připomínající spíše deník, s recepty, rodinnými momentkami a útržky příběhů a vzpomínek. Možná ne s úplně originálními a exotickými pokrmy, ale natolik přitažlivé, že je prostě doma mít chcete.
Obě vás dostanou. Dejte jim čas, listujte jimi, nechte na sebe působit fotky, recepty i velmi osobní texty. Nejsou to žádné křehotinky, ale ke každé se budete co chvíli vracet. Vydrží s vámi mnoho večeří v jednom, ve dvou i ve dvaceti lidech.

Karolina Konečná - Kuchařka z ostrova - Sardinie

Na tuhle kuchařku mě poprvé upozornila Adéla Hálková (šéfredaktorka nakl. Smart Press). Pak jsem na ni náhodou narazila v jednom pražském knihkupectví, když jsem zabíjela čas mezi dvěma schůzkami. V té chvíli jsem jí propadla.
Najdete tu všechno, co k italské kuchyni patří - těstoviny, zeleninu, ryby, lehké dezerty i hutné polévky. A přesto je to trochu jiné. Aby ne, je to přece Sardinie! Jednoduchý jednotný styl si drží i grafická úprava, tlumené barvy přístavů, moře, jakoby vybledlé od slunce. Žádný nákladný styling. jen takový, aby vyniklo prosté kouzlo každého pokrmu.
Pro mě je synonymem italské kuchyně vůně bazalky, ale tady spíše cítím rozmarýn... Když si v Kuchařce z ostrova listuji, mám chuť sbalit kufry, nasednout na první letadlo na Sardinii a tam, v nějakém domečku, prožít, projíst a proflákat zbytek života.

„Myšlenky proudí. Africký vítr přináší jemný saharský písek a rozráží teplo země. V drinku přede mnou se zrcadlí slunce. Láska i smutek. Radost, štěstí a pochybnosti. Blízkost i dalekost. Sardinie vyvolává všechny emoce. Tlumí je a spojuje…“

Deník Dity P.

Dita P. je mezi českými food lovery/blogery prostě pojem. Asi ji mám jako poslední, ačkoliv vyšla teprve 1. 6. (rozhodně mezi těmi, co mezi českými foodlovery něco znamenají).  První díl nemám, proto jsem byla na tenhle druhý prostě zvědavá a natěšená. Měla jsem totiž pocit, že nic lepšího než Dita P. prostě být nemůže. Jenomže znáte to, jakmile se na něco hrozně moc těšíte... 

Tohle jsem napsala včera večer. Pak jsem v noci nemohla spát, tak jsem jí listovala a došla k poslední kapitole s názvem Slavnost pod platanem, kde v úvodním textu vítá na svět svého syna. A změnila jsem názor. Tak dokonale vystihla pocity i myšlenky, které se mi poslední týdny honí hlavou... Že mě dostala. Pokud je Ditin život opravdu tak idylický, jako je cítit z téhle kuchařky, pak jí upřímně a z celého srdce... závidím. 
Tahle kuchařka má určitě spoustu nedokonalostí (Kam padá strouhaný parmazán na úvodní fotce?) i drobných vtipných detailů (Vzor na zadní záložce je opravdu záznam monitoru z porodnice?). Spíše než rozmarýnem a mořem je cítit orosenou trávou a lesem, ale přesto, nebo právě proto, vyvolává tak dobře známé pocity. Jídla tak milovaná jako je knedlík s vejci, lívance nebo bramboráky, které zná z dětství snad každý (a v každé rodině se dělaly trochu jinak), suroviny jako ořechy, skořice a brambory, které všichni veřejně nebo tajně zbožňujeme. Zároveň okořeněné trochou exotiky, kterou doma zkoušíme - krevety, chilli, mango a kokos. Je pro vás jídlo něco víc než plný talíř? Máte rádi, když se u stolu sejde celá rodina? Pak byste ji měli mít. Ať už na ni máte jakýkoliv názor.

... rozdílné

Rozdílné jsou právě v těch pocitech, co ve mně vyvolávají. Díky Kuchařce z ostrova toužím po cestování, po moři, po houpání na vlnách. Aspoň na chvíli zažít tu bezstarostnost, která je vlastní všem, co mají dostatek moře a slunce. Každá cesta jednou skončí a pak se chci vrátit zase zase tam, odkud jsem přišla, k domácí buchtě na plech, kulajdě a bramborákům. Chci si listovat Deníkem Dity P. a spolu s ní vzpomínat na prázdninová rána u babičky i na všední dny, kdy jsme až do večera lítali po venku... A stejně jako obě dvě bych si i já přála mít rodinu, s níž se sejdeme u stolu. Po dlouhé cestě i všedním dni.



Karolina Konečná. Kuchařka z ostrova Sardinie. David Konečný, 2014. 320 s.

Dita Pecháčková. Deník Dity P. – Kuchařka 2. Dita Pecháčková, 2015. 320 s.