Sladké a veselé!

Několik let jsme doma nepekli cukroví. Já bydlela a pracovala v Praze a do rodného hnízda jsem se dostala pár dní před Štědrým dnem. Doma měli rozhodně jiné starosti než vykrajování lineckého a obalování rohlíčků. Loni už to bylo lepší, přijeli jsme dřív, ale to jsem zase měla dost starostí sama se sebou a sžíváním se s novou mateřskou rolí. Řešili jsme to koupeným cukrovím od místních cukrářských učňů a od jedné rodinné známé. Ale už loni jsem si řekla, že to následující rok napravím.

Letos jsem upekla šest druhů cukroví - tradiční linecké, vanilkové rohlíčky, příšerně sladké, ale dobré kokosové střapáče, mnou v dětství milovaná kakaová kolečka, ovesné koláčky (zdravé, ale strašně tvrdé, takže se asi budou jíst až v březnu) a lískooříškové cukroví podle Kitchenette. Z nostalgie jsme koupili na vánočních trzích učňovské třené rohlíčky. A sebekriticky říkám, že to je moje nejoblíbenější! Kromě jablečného štrúdlu se spoustou jablek, oříšků, rozinek a skořice.Vlastně to bylo docela fajn - hníst těsto, vykrajovat různé tvary, trochu se rozčilovat, když se těsto rozpadá. A pak to zdobení - uvařit si svařák, zapálit svíčky, poslouchat adventní koncert, přitom matlat krémem a marmeládou upečené dobroty. Jo, docela jsem si to užila. I díky tomu, že Jáchyma zabavila babička. Přestože linecká kolečka jsou spíše šištičky, rohlíčky váleli Jáchym s kocourem a oba dva taky zřejmě zdobili, jsem na sebe hrdá. Teď už se můžu jen  zlepšovat. Navíc jsem splnila i své další předsevzetí a připravila i jeden jedlý dárek, který ale ještě nebyl darován, proto nemůžu říct, co to je. (co na tom, že původně měl jedlý dárek dostat každý, nejhorší je začít!). Sladké to bylo, veselo bylo taky, takže se to povedlo.

Odměna...

Za všechny ty uvařené recepty a pročtené kuchařky mě samozřejmě čekala odměna. Jak jinak než další kuchařky. Kromě spousty úžasných a originálních dárků jako triko se Simon's cat nebo metrového medvěda mi Ježíšek nadělil dvě kuchařky italských gurmánů a jednu sladkou (od Martinus.cz).  Ovšem největší překvapení je, že Ježíšek sleduje videa na Ženysro, protože mi nadělil přesně to, co jsem chtěla a nutně potřebovala - tyčový mixér ETA Cabero  se spoustou příslušenství.

Takže u mě je to jasné - příští rok se budu ládovat italským jídlem a sladkými cupcaky. S tím vším mi pomůže můj nový mixér. Sem tam něco zrecenzuju, ať víte, podle čeho stojí za to vařit. Předsevzetí si sice nedávám, ale chtěla bych, aby blog běžel alespoň tak jako dosud, čtenářů neubývalo a přibývalo krásných kuchařek, ať nemusíme vařit smažák v mikrovlnce.

Ať už sladký nebo hořký, ať je ten další rok podle vaší chuti!

P.S.: Toho medvěda vlastně dostal Jáchym....ehm...

Top výběr pro milovníky jídla a/nebo kuchařek

Tento i další zajímavé příspěvky najdete na novém blogu JÍDLOG.CZ!

Všechny (e-)shopy i blogy se předhánějí v tom, který stvoří ten nejoriginálnější seznam dárků pro kohokoliv - maminku, tchyni, zetě, kolegu, partnera, dítě, domácího mazlíčka... Takže vlastně už není problém co vybrat, ale spíš kde. Otázku z čeho to platit si zodpovězte sami.

Aby nebyli o tuto novinku ochuzeni ani příznivci kuchařek a knih o jídle, nabízím vám soupis těch kuchařek, které mě v průběhu roku zaujaly a o nichž jsem přesvědčená, že pod stromečkem (umělým nebo živým, skutečným či pomyslným) minimálně neurazí.

Jednoznačným favoritem a kuchařkou č. 1 letošního roku je pro mě Kitchenette - Rok v kuchyni. Krásná na pohled, skvělé recepty, z/s ní musí chtít vařit snad každý. Letos pečeme po dlouhé době cukroví doma a jeden z druhů, konkrétně oříšková srdíčka, je převzatý právě z této kuchařky. A každý, kdo ochutnal jablečný koláč, nelitoval. Ale pospěšte si, prý už je jen pár kusů, dotisk se sice připravuje, ale znáte to, kdo dřív přijde...

Další kuchařkou, kterou rozhodně neurazíte, je Kuchařka pro mého muže. Psaná přímo s ohledem na mužskou osobnost, schopnosti i chutě. Navíc je zcela jistě potěší, že je to Kuchařka ne pro každého, ale právě jen pro toho VAŠEHO.

Další dobroty oceníte asi spíše v létě, pikniky, grilovačky, ale i zimě se nakládá hermelín.  A ne ledajaký. Ten naložený podle Velké sýrové nakládačky bude originální, ať už zvolíte jeden z vítězných receptů stejnojmenné soutěže, nebo nějaký jiný. Doporučuji darovat tuto knihu se sklenicí vlastnoručně naložených hermelínů a přáním dobrého naložení!

A teď něco pro kuchaře - intelektuály. Občas se mezi recenzovanými knihami objeví i nějaká ta duševní potrava. Objevem letošního roku je pro mě Food junkie. Tahle kniha vás strhne. Ani nevíte jak. Čtete stále dál a dál, jako když máte před sebou skvělé jídlo, které ale vlastně jíst nechcete, protože je to skoro škoda.  Skvělá četba nejen během vánočního přež... přejídání... přežívání.

Samozřejmě krásných, inteligentních a použitelných kuchařek je mnoho. Při výběru se neřiďte žebříčky prodejnosti, ale spíše chutěmi obdarovávaného. Vybrali jste některou z nich? Určitě ano, pokud je ovšem už nemáte doma. Můžete se inspirovat i mým wishlistem na Martinus.cz, který je z velké části tvořen právě kuchařkami. 

Tak SLADKÉ A VESELÉ!

Kuchařské retro V.

Tenhle nový příspěvek mám rozepsaný už asi dva týdny, ale pořád jsem odkládala pořízení obrazové dokumentace. Teď tedy konečně další retro příspěvek i v obraze. Berte ho jako příjemné rozptýlení mezi vším tím cukrovím a recepty na vánoční a slavnostní jídla z celého světa. A teď už se pohodlně usaďte...


"A co vlastně jíš, když nejíš maso?"

Tuhle větu určitě zná každý, kdo byl alespoň pár týdnů ve svém životě vegetariánem. Já maso nejím od svých asi patnácti let, poslední tři čtyři roky si dám občas rybu, kuřecí nebo krůtí. Nejsem a nikdy jsem nebyla vegetariánem "z přesvědčení". Maso mi nikdy moc nechutnalo, a tak bylo jednodušší říct, že ho prostě nejím vůbec, než to každému vysvětlovat. Rodiče to vzali rozumně, starší sestra mi v tomhle ohledu ušlapala cestičku, protože ona je přesvědčeným vegetariánem dodnes. Babičky se ovšem nikdy nezapomenou zeptat, jestli pořád ještě nejím to maso a opravdu si nedám klobásku nebo uzené. Podobně hloupá jako úvodní otázka je i "A vy jíte jenom maso?" Přestože nejím maso, nežiju jen na salátu.  I když z toho, jak byla vegetariánská strava prezentována v roce 1991 ve Vegetariánské kuchařce, byste to asi nepoznali.

Úvodem je představena filozofie vegetariánství a velmi podrobně popsány výhody výhradně rostlinné stravy. Nejen z hlediska zdravotního, ale také etického, ekonomického a tak nějak ze všech ostatních stran, abyste se pak plni nadšení, jak zachráníte sebe i svět, vrhli na následující recepturní část. Autoři to popisují takto:

"Je to vlastně komplexní životní styl zaměřený na péči o zdraví výživou, abstinencí, nekuřáctvím, pohybem, tělesnou hygienou, psychohygienou i společenskou angažovaností."

Právě tato úvodní část je zřejmě důvodem, proč jsou někteří lidé k vegetariánské stravě tak skeptičtí. A také důkazem, že nezáleží jen na tom CO je řečeno, ale také JAK. Vůbec nezpochybňuji výše citovanou větu, určité výhody této stravy i etické aspekty vegetariánství i veganství. Ale fakta jsou podána jazykem, jež nepřipouští žádnou diskuzi. Ano, je úkolem Vegetariánské kuchařky tento způsob stravování podpořit. Ovšem lze to říci i jinak, než že bílá mouka a cukr nás zabíjí a půl kila syrové zeleniny denně vyřeší naprosto všechno. Napadá mě, jestli nám neškodí více ten stres z toho, co bychom měli podle rad odborníků, lékařů, časopisů, maminek,... (dosaďte dle libosti) dělat a stejně neděláme.

Nechme teorii teorií a podívejme se na samotné recepty. Ty vlastně nejsou až tak špatné a řada z nich by potěšila i dnešní rozmlsané vegetariány. Navíc musíme vzít v úvahu, že nabídka potravin v té době byla poněkud chudší, a tak si vegetariáni, ostatně jako všichni ostatní, museli nějak poradit. Třeba tím, že si vyráběli sójové mléko doma. Některé recepty jsou pravda extrémní, třeba recept na Syrové brambory na indický způsob (s. 158) - olej a sůl by měly i ze syrových brambor udělat lahodný pokrm. Neudělají. Jiné zase vzbuzují otázku, zda jsou tak úplně v souladu s první částí. Třeba recept na Makové piškoty (s. 190), na jejichž přípravu je třeba cukrářských piškotů. Ty jsou, pokud dobře vím, jen z vajec (!), bílé mouky (!!) a cukru (!!!). Nebo je to jen takový ústupek, projev dobré vůle? Kdoví. Většina z nich ovšem zapadá do kategorie "něco s něcím" - fazole s rajčaty, čočka s brambory, okurkový salát s rajčaty. Žádný složitější postup tu nenajdete. Některé recepty jsou dokonce označeny, podle toho, zda se dají připravit v jeslích, mateřských a základních školách, závodních jídelnách a restauracích. Na co všechno ti autoři nemysleli.

Samostatnou kapitolou je doprovodný obrazový materiál. Je skutečně doprovodný, protože jen velmi málo receptů tu vidíte na obrázku. Ač je to kniha o, v tehdejší době, nezvyklém stravování, fotografie jsou naprosto totožné s jakoukoliv jinou kuchařkou z té doby. Nejvíc mě na tom fascinuje to, jak jsou podivně mdlé, neostré, nevýrazné. Bez chuti. Je to tiskem? Použitým papírem? Nebo tehdejší dobou?

Vegetariánská kuchařka byla jistě na počátku 90.let průkopníkem nových směrů, které se k nám pomalu dostávaly. Že za těch téměř 24 let nastal určitý posun i ve vegetariánských jídlech, se lze snadno přesvědčit třeba na blogu veganotic.cz. Slintat budou i zapřísáhlí masožrouti!

A na závěr mi dovolte krátký úryvek, v němž autoři radí, jak si pokrmy nejlépe vychutnat:

"Aby se však skutečně nasytil žaludek i mozek, aby se nasytily všechny naše smysly, pa při jídle nečteme, nemluvíme, neposloucháme zprávy, ale tiše žvýkáme každé sousto, vychutnáváme barvu, vůni i chuť. Prostě snažíme se z jedení vytěžit maximum. Mysleme na obsah vitaminů, minerálních látek, stopových prvků a enzymů, na sílu slunce a země obsaženou v potravinách."

Karel Červený, Drahomíra Červená. Vegetariánská kuchařka: Vegetariánství v teorii a v praxi. Práca, 1991. 200 str.

Píšeme Ježíškovi

Možná máte pocit, že jsem na blog zanevřela nebo snad zapomněla. Ani jedno, ani druhé vážení. Jeden retro příspěvek už mám rozepsaný, ale jaksi není, kdo by to nafotil. Slibuji, zlepším se.

A potom - kdo má v této době čas psát blogy? Všichni přece píší Ježíškovi. 

Znám hodně lidí, mě nevyjímaje, kteří si přejí knihy. Ani já nejsem výjimka. Kdo by si myslel, že si tajně přeji kuchařky, nemýlí se. Kromě kuchařek jsem si oblíbila i severské detektivky a současnou českou prózu. Knih vychází hodně a Martinus.cz má super nápad, jak předejít tajné hrůze z toho, jestli najdete pod stromečkem přesně tu knihu, kterou si teprve přečíst chcete. Jmenuje se wishlist a jednoduchým způsobem tak vytvoříte seznam knih, který posléze jen rozpošlete všem známým. A pak už se můžete těšit, jak budete od 25. prosince jen ležet, sedět a číst (mezi pohádkami). Jste-li v roli kupujícího, už se vám nestane, že byste vybrali špatně. Tedy pokud pojedete podle wishlistů. 

Já už mám svůj tady. A vy?