Tak vaří Markéta Hrubešová

Rozjuchaní herci s vařečkou v ruce vyprávějí nad sporákem veselé příhody ze života už pěknou řádku let. Hádám, že téměř v každé rodině, kde jsou aspoň dvě kuchařky, je jedna z nich Jiřinky B., Stellinky Z. nebo jiné známé tváře.
Ale ani mladší ročníky se nenechávají zahanbit. Protože jsou to moderní ženy a muži (a vaření je moderní), je jejich oblíbeným kostýmem zástěra. A navíc je to STRÁÁÁŠNĚ baví... Pak se stane, že se častěji objevují v pořadech o jídle než ve filmech.

Zařadila bych mezi ně i Markétu Hrubešovou, která jako správná kuchtící celebrita napsala vlastní kuchařku.  Hned na začátku se vyznává ze své lásky jak k vaření, tak k nakupování co nejlepších surovin. Následuje krátké seznámení s různými tipy k vaření i jednotlivým receptům. A pak už jen spousta časově nenáročných receptů pro vytížené ženy.





Na první prolistování vypadá velmi moderně. Zajímavé písmo, křídový papír, lákavé fotky. U předělů kapitol na nás vykoukne i samotná autorka v různých fázích vaření (od loupání po konzumaci), takže si na své přijdou i obdivovatelé hereččina půvabu. Autorem fotek je David Kraus, známý to fotograf a manžel Markéty Hrubešové. Je znát, že jídlo moc často nevadí, což ovšem fotkám neubírá na zajímavosti.

Recepty jsou rozděleny do několika oddílů, zaujaly mě samostatné kapitoly o bramborách a chlebu (foccacia, pivní chléb a dětské minipizzy z listového těsta). Používání "hotovek" je v receptech docela časté. Z receptu na zajímavé jídlo je pak už jen návod, třeba jak zamíchat hotové a koupené ravioly. Recepty většinou nejsou příliš komplikované se sáhodlouhým seznamem surovin. To je docela fajn, když vidím, že ingredience zaberou víc místa než popis samotného vaření, začíná mi v hlavě blikat varovná kontrolka. Po některých budete muset trošku pátrat, ale větší supermarket by vás měl zachránit. Postupy jsou psané srozumitelně, ale je pravda, že úplný začátečník by tápal (úplný, tzn. ten, co v kuchyni zapíná pouze mikrovlnku). Chce to zkušenosti, ale ne nějaké pokročilé.

Většina jídel mi přišla inspirovaná středomořskou kuchyní, doplňují je arabské (cizrnové pyré) nebo asijské recepty (tempura, thajská polévka). Prostě moderní žena!

Některé recepty mně opravdu zaujaly. Některé proto, že jsem je už někde jedla, ale nedokázala jsem je zopakovat doma (např. cibulačka, dušený mangold, mousse au chocolat). Jiné proto, že jsou zajímavé mixem chutí (fazolový salát s rukolovým pestem, brambory al pesto, cuketová polévka).

Skoro u každého jídla se Markéta Hrubešová svěří s tím, jak nejlépe jídlo nachystat, co čím nahradit a jak je v její rodině oblíbené. No, je to její kuchařka, její recepty, takže je to takové osobnější. Mně to občas štvalo, ale možná vám to bude připadat milé...

Jak jsem se zmínila před chvílí, řada receptů láká k vyzkoušení. I proto, že nejsou časově moc náročné. Kromě výše uvedených určitě zkusím foccaciu, do které přidává i mléko. Dělala jsem foccaciu několikrát, podle různých italských receptů, ale nikde mléko nebylo. Jeden z receptů mě ale zaujal natolik, že už ho dělám pravidelně. Jsou to brambory al pesto (str. 75).

Netradiční podoba pečených brambor, do kterých se místo koření přidává pesto. Zkoušela jsem několikrát, s kupovaným i domácím pestem. Asi je zbytečné říkat, že domácí pesto je prostě lepší... Smícháte pár dobrých surovin, dáte do trouby a za půl až tři čtvrtě hodiny máte přílohu nebo večeři. Dá se použít jako příloha k masu, rybě nebo zelenině. Nejčastěji je ovšem podávám jen s jednoduchým salátem. Taková kombinace by mě asi nenapadla.

Takže jak se vaří s Markétou Hrubešovou? Jestli máte rádi jednodušší jídla, na která lze narazit v těch lepších restauracích, středomořskou kuchyni a jídla, která dobře vypadají, pak kuchařku doporučuji. Vzhledově také ujde, takže bych ji viděla jako vhodný dárek, třeba pro začínající foodie nadšence.
Je psaná hodně osobně, takže pokud vám herečka není sympatická, asi se poohlédněte jinde.

Markéta Hrubešová. Tak vařím já: 125 receptů pro vytížené ženy. Foto David Kraus. Mladá fronta, 2011. 187 stran.