Jídla, která podle ní uvaříte, jsou přesně ve stylu, který mi sedí. Nejvíc mi připomíná italskou, resp. středomořskou kuchyni. Samozřejmě s nádechem kuchyně slovenské v podobě Slovenské omelety so slaninou (s. 158) nebo Zemiakové "škubánky" s bryndzovým dipom (s. 158). Trocha masa, ryby a mořské plody a zelenina. Hodně zeleniny. Čerstvé, voňavé, jednoduše připravené. Už teď jsem si jistá, že příští léto bude mým favoritem kapitola o rajčatech.
Vlastně celá kuchařka včetně fotek, pořízených venku, grafika i recepty připomínají atmosféru letní grilovačky. Jak píše Marcel Ihnačák v úvodu - recepty jsou vybrané tak, aby se daly uvařit na zahradě. Myslím, že má pravdu, jen nevím, jak by na zahradě chtěl péct třeba mrkvový koláč (viz níže) nebo Broskyňový koláč s bielou čokoládou (s. 212). Ano, čtete správně - broskvový. Broskev samozřejmě není zelenina. Na závěr totiž přidal čtyři kapitoly věnované ovoci - švestkám, broskvím a meruňkám, jablkům a hruškám a jahodám. No a ze zeleninových kapitol je na výběr třeba kapitola o rajčatech (pro mě top), cuketách a lilku, paprice nebo zelí. Celkem dvanáct kapitol a 91 receptů.
Aby se v tom zorientovali i nemasožraví, je v úvodním obsahu u masového receptu symbol kostičky. Takové symboly mám ráda, většinou jsou k vidění spíše v menu restaurací. Ono to přece jen usnadní výběr. I když u kuchařky je to jiné. Pokud maso v daném jídle nechcete, prostě ho tam nedáte (pokud to nejsou třeba vepřové špízy se švestkami, to by vám pak zbyli jen ty švestky).
Další plus má za to, že každé, ale fakt každé jídlo je tu vyfocené. Přestože jsou fotky profesionální a doma se vám asi nikdy nepodaří dosáhnout přesně takového vzhledu, dostanete aspoň přibližnou představu, jak jídlo vypadá. Fotka přece jen víc naláká k jeho přípravě, tedy aspoň mě. Recepty jsou jednoduché ve stylu zamíchej-podus/upeč/osmahni-podávej, až na pár výjimek (především těch ovocných) nejde o jídla sladká a většinou jsou to hlavní chody nebo předkrmy. Rozdělení nebo označení na jednotlivé chody tu ale nenajdete. Vlastně je u každého pokrmu kromě potřebných surovin a postupu uveden jen počet porcí. Připravte se ale na to, že budete připravovat jídlo často až o osmi porcích. Takže opět ideální pro grilovačku (kdo by taky griloval sám pro sebe, že).
U některých receptů je i obrazový doprovod jak se co dělá, třeba filetuje pstruh, grilují garnáti, nebo dělají lasagne. U jiných je zase vzhled před a po (např. u gratinovaných jahod). Takové fotky celou knihu příjemně oživí a občas se hodí, když nevíte, jak dál. 
Jak už jsem se zmínila, kuchařka mi přišla použitelnější spíš na léto, takže vybírat z ní zkušební recepty v půlce října bylo trochu náročnější (protože žijeme sezónně). Ale naštěstí tu nechybí kapitola o bramborách, a protože jsem tenhle podzim překřtila na dýňový, byla volba jasná - zapečené brambory s dýní, resp. Zapečené zemiaky s tekvicou (s. 168). Naprosto jednoduchý (skoro se mi chce říct až primitivní) recept. Ale v jednoduchosti je krása. Klišé, vím, ale jak jinak označit jídlo, na které potřebujete brambory, dýni, smetanu, česnek, tymián a sůl a pepř? Nic jednoduššího snad ani není. Doporučení sice zní podávat je jako přílohu ke zvěřině, ale určitě nebudete mít problém (jako já) sníst je samotné. A třeba celý plech. Protože se brambory předem nevaří, krájejte na opravdu tenké plátky. Jinak budete u té trouby stát i přes hodinu. Jo, a použijte opravdu máslovou dýní. Ta tomu dodá vyložené máslovou (překvapivě) chuť.
Možná už jste si všimli mé náklonnosti k pečení sladkého. Ano, uznávám, že při prvním listování novou kuchařkou hledám jako první dezerty, koláče a podobné dobroty. Klasika v podobě sladkého zeleninového jídla je Mrkvový koláč (s. 136). Chtěla jsem ho vyzkoušet už několikrát, tak teď nastal ten správný čas! Když recept čtete poprvé, přijde vám to jednoduché - smícháte mrkev, ořechy, mouku a cukr, a trouba z té nevábné směsi (nebudu lhát, vypadá to jako kdyby už ten koláč předtím někdo jedl) vytvoří něco nadýchaného, dobrého a zdravého - mrkev je zdravá a je jí tam hodně.
Vždycky mě naštve, když mám v ingrediencích předepsáno něco, co se musí připravit předem. Tady to byla už nastrouhaná mrkev. Možná jsem velký detailista, ale i to, že tu mrkev musíte omýt, oškrábat a hlavně nastrouhat zabere docela dost času přípravy koláče. Navíc si to nemůžete připravit moc předem (jako třeba nasekané či umleté ořechy) a už vůbec ne si to ulehčit a koupit v nějakém super obchodě či na trhu. Jestli jste někde viděli, že se dá koupit půl kila strouhané mrkve, okamžitě mi řekněte kde! Takže do přísad prosím věci, co si můžu připravit předem! Problém byl i s polevou. Na tenhle koláč se dává poleva z cukru a citronové šťávy. Bez uvedení množství. Kdyby tam množství uvedeno bylo, nekupovala bych zbytečně citronů půl kila. Takže občas musíte trochu zapátrat jinde. Ale výsledek stojí za to. Dobrý vláčný a určitě přidejte i polevu. A rada na závěr - nechte ho odležet nejlépe v ledničce, nejlepší je druhý až třetí den. Omlouvám se za fotky, ale líp to nešlo.V zimě si tuhle romanci o zelenině budete asi spíš jen prohlížet a těšit se na jaro, až to všechno začne dozrávat a vy začnete vařit. K vymýšlení zeleninových skvostů můžete chrupat třeba Chrumkavou koreňovou zeleninu (s. 122). A pro ty, kdo by upadali do rozpaků, když by měli ošúpat tekvicu, mám dobrou zprávu. Kuchařka vychází 9. 12. i v češtině :-) Takže ji můžete koupit někomu (třeba sobě) k Vánocům. Aspoň vám ta zima rychleji uteče.
Kuchařka k recenzi byla poskytnuta redakcí blogu Martinus.cz
Více fotek najdete zde.
Marcel Ihnačák. Zelenina, moja láska. Slovart, 2013.
Žádné komentáře:
Okomentovat