Kuchařka plná hudby

Když někdo vydá knihu v sedmnácti, je to určitě úspěch. Když v sedmnácti napíše kuchařku, je to dílo hodno obdivu. Kolem téhle knížky v nezvyklé vazbě jsem kroužila v knihkupectví hodně dlouho. Hodně se o ní i jejím tehdy sedmnáctiletém (dnes už plnoletém) kuchaři mluvilo a psalo. Prý je to český Jamie Oliver. Jednoho dne se mi kamarádka svěřila, že ji doma má a jestli chci, tak mi ji půjčí (Kláro, díky!). Neváhala jsem a dobře jsem udělala.

Pro mladé začínající kuchaře v podstatě existují dva typy kuchařek - ty, v nichž se krok po kroku vysvětluje postup klasických receptů (svíčková, řízek, bábovka, dort apod.). Tento typ často dostávají dcery "do výbavy". A pak jsou ty, podle kterých se dá připravit rychlé jídlo s minimem surovin, zkušeností a omezeným rozpočtem. Takové bych balila potomkům při jejich stěhování do prvního bytu/kolej/podnájmu. Můžete sami hádat, kam zařadit Škoda nevařit. Martin Škoda patří mezi propagátory vaření z kvalitních surovin. Pokud jej v tom budou mladí vařící následovat, čeká nás příjemná gastronomická budoucnost. Kvalitní neznamená drahé, oběd připravený podle těchto receptů není o moc dražší než jeden oběd ve fast foodu.

Už na první pohled je vám jasné, že to není běžná kuchařka. Nezakrytý hřbet, takže vidíte jednotlivé sešity, netypický nekřídový papír, fotky, které nejsou prvoplánově "krásné", ilustrace u předělových textů. Začíná to vlastně už u fotky na obálce. Teprve teď mi došlo, že na té fotce žongluje s plackama (zřejmě na pizzu). Doteď jsem si myslela, že dopadl tak, jako když naštvaně házíte šipky na fotku bývalého ... (dosaďte dle chuti). Napoprvé se vám to líbit nemusí, ale když si přečtete pár Martinových textů, tak vám vizuální podoba začne tak nějak ladit s jeho osobností. Kuchařka je originální jako on sám. Nebo znáte víc takhle mladých nadšených vařících mladíků?

Recepty jsou opravdu jednoduché ve stylu "vem, nakrájej a zamíchej", rozdělené do několika tématických kapitol. Místo obvyklého Předkrmy, Polévky, Hlavní jídla tu najdete oddíly Jídla na cesty (svačiny), Viva Espaňa (španělská kuchyně), Z malá hodně (ideální pro nemajetné studenty) nebo Na stres a kocovinu (ideální pro všechny) a další. Všechny kapitoly by tak nějak měly souviset se životním stylem mladých, jak osvětluje autor v úvodním slově. V závěru se Martin Škoda svěřuje se svými ozkoušenými tipy a triky a základními recepty na risoto (neplést s českým rizotem), foccaciu, pizzu nebo domácí těstoviny. Tenhle základ bych zařadila spíš na začátek, přece jen se na konec nemusí každý dostat a některé rady jsou opravdu užitečné. Obrovské plus si u mě získala tím, že všechna jídla jsou nafocená, takže víte, jak by to mělo/mohlo ve výsledku přibližně vypadat. Jídla na fotkách nepůsobí zároveň příliš vypiplaně, takže se klidně může stát, že se vám to povede naservírovat úplně stejně. Což zvedne nejen kuchařské sebevědomí každému. Zaujalo mě také jeho nadšení pro španělskou kuchyni, která není tak oblíbená jako italská nebo asijská.

Slabé místo jsou spojovací texty. Texty uvozující každou kapitolu i ty o jeho kulinářském objevování světa - Španělska, Velké Británie nebo Kanady. Nejsou vyloženě špatné, jen jsem měla dojem, že čtu slohovou práci na téma Můj výlet do Španělska. Nebo Proč rád vařím. Vzhledem k věku autora to je pochopitelné, ale měl na tom trochu zapracovat redaktor.

Dlouho jsem přemýšlela, co bych vyzkoušela. Tipů bylo hned několik, ale nakonec jsem se vrátila k tomu, co mě zaujalo na první prolistování -  Hruškový koláč s mascarpone (s. 66-67) a Domácí špenátové taštičky (s. 112-113). Koláč upeče podle receptu i začínající kuchař. Není to nic složité, ale výsledek stojí za to. Těsto se předpéká, což jsem udělala i já, i když se tomu většinou vyhýbám. Přišlo mi, že ve výsledku to žádný velký efekt nemělo a navíc nikdy nevím, co mám pak dělat s luštěninou, která se na těsto během pečení sype. Dá se použít znovu? Dá se normálně uvařit?  Nebo rovnou vyhodit? Ani Martin Škoda mi neporadil. Výborný je krém z mascarpone, ten zkusím někdy použít i jinde. V kombinaci s hruškami, ořechy a medem je to příjemný podzimní koláč.

Špenátové taštičky pro mě byly další z mých poprvé - tentokrát poprvé příprava bramborového těsta (nebo něco na ten způsob). Jenomže, pokud byste je chtěli připravit přesně podle postupu, nastane trochu problém. V postupu totiž máte připravit nejdřív těsto včetně jeho rozválení a rozkrájení na taštičky. Teprve potom přichází na řadu špenát, který ovšem musí nejdřív zchladnout. Takže během té doby, co chladne špenát, vám místo v kuchyni zabírá vyválený plát těsta. Já vím, že kuchaři jsou lidé inteligentní a nejdřív si postup přečtou celý, ale jistá logičnost postupu by měla být zachována. Zvlášť, když jde o recepty rychlé a pro méně zkušené. Doplnit by si zasloužil i špenát - sice se uvádí, že má být listový a v případě použití čerstvého dvojnásobné množství. Nebylo by ovšem na škodu připsat, že tedy mražený listový špenát. A výsledek? Chuťově ne špatný, nakonec i vzhledově to docela ušlo. Ale ta příprava! Těsto se lepilo i přes neustálé přidávání mouky, nešlo vyválet, bylo řídké a trhalo se. Nevím, jestli problém byl v ingrediencích, receptu nebo v rukách. Kdybych neměla pomocnici (mami, díky), dělám je ještě teď. Takže až se do toho pustíte, obrňte se trpělivostí.

V pořadí na vyzkoušení jsou i jeho čokoládové brownies (pořád hledám ten "svůj" recept) a placičky z ricotty (jak budou asi chutnat?).

Každý recept vedle potřebných surovin a postupu je doplněn i doporučenou skladbou k poslechu. Ať už během vaření nebo při následné konzumaci. Souvislost je více či méně patrná, např. k Sangrii se pojí Lou Reed a jeho Perfect Day.  I když jsem na jeho doporučení moc nedala, vyměnila jsem aspoň Zdeňka Pohlreicha (během vaření mívám puštěné pořady o vaření) za Jamieho Culluma (pokud neznáte, doporučuju, např. These are the days). Možná u toho zůstanu. Ať už děláte jedno nebo druhé, nezapomeňte, že vaření může být i zábava. A byla by škoda nevařit...


Zajímavost na konec: Kuchařka Škoda nevařit se umístila v letošním ročníku Gourmand World Cookbook Awards v kategorii First Cookbook na 3. místě.


Martin Škoda. Škoda nevařit: Kuchařka plná hudby. Smart Press, 2012. 224 stran.