Kuchařské retro V.

Tenhle nový příspěvek mám rozepsaný už asi dva týdny, ale pořád jsem odkládala pořízení obrazové dokumentace. Teď tedy konečně další retro příspěvek i v obraze. Berte ho jako příjemné rozptýlení mezi vším tím cukrovím a recepty na vánoční a slavnostní jídla z celého světa. A teď už se pohodlně usaďte...


"A co vlastně jíš, když nejíš maso?"

Tuhle větu určitě zná každý, kdo byl alespoň pár týdnů ve svém životě vegetariánem. Já maso nejím od svých asi patnácti let, poslední tři čtyři roky si dám občas rybu, kuřecí nebo krůtí. Nejsem a nikdy jsem nebyla vegetariánem "z přesvědčení". Maso mi nikdy moc nechutnalo, a tak bylo jednodušší říct, že ho prostě nejím vůbec, než to každému vysvětlovat. Rodiče to vzali rozumně, starší sestra mi v tomhle ohledu ušlapala cestičku, protože ona je přesvědčeným vegetariánem dodnes. Babičky se ovšem nikdy nezapomenou zeptat, jestli pořád ještě nejím to maso a opravdu si nedám klobásku nebo uzené. Podobně hloupá jako úvodní otázka je i "A vy jíte jenom maso?" Přestože nejím maso, nežiju jen na salátu.  I když z toho, jak byla vegetariánská strava prezentována v roce 1991 ve Vegetariánské kuchařce, byste to asi nepoznali.

Úvodem je představena filozofie vegetariánství a velmi podrobně popsány výhody výhradně rostlinné stravy. Nejen z hlediska zdravotního, ale také etického, ekonomického a tak nějak ze všech ostatních stran, abyste se pak plni nadšení, jak zachráníte sebe i svět, vrhli na následující recepturní část. Autoři to popisují takto:

"Je to vlastně komplexní životní styl zaměřený na péči o zdraví výživou, abstinencí, nekuřáctvím, pohybem, tělesnou hygienou, psychohygienou i společenskou angažovaností."

Právě tato úvodní část je zřejmě důvodem, proč jsou někteří lidé k vegetariánské stravě tak skeptičtí. A také důkazem, že nezáleží jen na tom CO je řečeno, ale také JAK. Vůbec nezpochybňuji výše citovanou větu, určité výhody této stravy i etické aspekty vegetariánství i veganství. Ale fakta jsou podána jazykem, jež nepřipouští žádnou diskuzi. Ano, je úkolem Vegetariánské kuchařky tento způsob stravování podpořit. Ovšem lze to říci i jinak, než že bílá mouka a cukr nás zabíjí a půl kila syrové zeleniny denně vyřeší naprosto všechno. Napadá mě, jestli nám neškodí více ten stres z toho, co bychom měli podle rad odborníků, lékařů, časopisů, maminek,... (dosaďte dle libosti) dělat a stejně neděláme.

Nechme teorii teorií a podívejme se na samotné recepty. Ty vlastně nejsou až tak špatné a řada z nich by potěšila i dnešní rozmlsané vegetariány. Navíc musíme vzít v úvahu, že nabídka potravin v té době byla poněkud chudší, a tak si vegetariáni, ostatně jako všichni ostatní, museli nějak poradit. Třeba tím, že si vyráběli sójové mléko doma. Některé recepty jsou pravda extrémní, třeba recept na Syrové brambory na indický způsob (s. 158) - olej a sůl by měly i ze syrových brambor udělat lahodný pokrm. Neudělají. Jiné zase vzbuzují otázku, zda jsou tak úplně v souladu s první částí. Třeba recept na Makové piškoty (s. 190), na jejichž přípravu je třeba cukrářských piškotů. Ty jsou, pokud dobře vím, jen z vajec (!), bílé mouky (!!) a cukru (!!!). Nebo je to jen takový ústupek, projev dobré vůle? Kdoví. Většina z nich ovšem zapadá do kategorie "něco s něcím" - fazole s rajčaty, čočka s brambory, okurkový salát s rajčaty. Žádný složitější postup tu nenajdete. Některé recepty jsou dokonce označeny, podle toho, zda se dají připravit v jeslích, mateřských a základních školách, závodních jídelnách a restauracích. Na co všechno ti autoři nemysleli.

Samostatnou kapitolou je doprovodný obrazový materiál. Je skutečně doprovodný, protože jen velmi málo receptů tu vidíte na obrázku. Ač je to kniha o, v tehdejší době, nezvyklém stravování, fotografie jsou naprosto totožné s jakoukoliv jinou kuchařkou z té doby. Nejvíc mě na tom fascinuje to, jak jsou podivně mdlé, neostré, nevýrazné. Bez chuti. Je to tiskem? Použitým papírem? Nebo tehdejší dobou?

Vegetariánská kuchařka byla jistě na počátku 90.let průkopníkem nových směrů, které se k nám pomalu dostávaly. Že za těch téměř 24 let nastal určitý posun i ve vegetariánských jídlech, se lze snadno přesvědčit třeba na blogu veganotic.cz. Slintat budou i zapřísáhlí masožrouti!

A na závěr mi dovolte krátký úryvek, v němž autoři radí, jak si pokrmy nejlépe vychutnat:

"Aby se však skutečně nasytil žaludek i mozek, aby se nasytily všechny naše smysly, pa při jídle nečteme, nemluvíme, neposloucháme zprávy, ale tiše žvýkáme každé sousto, vychutnáváme barvu, vůni i chuť. Prostě snažíme se z jedení vytěžit maximum. Mysleme na obsah vitaminů, minerálních látek, stopových prvků a enzymů, na sílu slunce a země obsaženou v potravinách."

Karel Červený, Drahomíra Červená. Vegetariánská kuchařka: Vegetariánství v teorii a v praxi. Práca, 1991. 200 str.