Gender studies v kuchyni

aneb proč vařím raději s Italem než s Ditou P.

K napsání mě inspirovalo nejedno shlédnutí kuchařské šou Dity Pecháčkové, mezi námi kulináři známé jako Dity P. I když označit její pořad na ČT nazvaný podle její kuchařky Deník Dity P. (ke zhlédnutí v archivu ČT) jako šou se mi moc nechce. Asociace se slovem šou jsou slova jako zábava, spád, vtip. Všechno tohle a mnoho dalšího mi v jejím pořadu chybí. Ne, že bych ji neměla ráda. Deník Dity P. v papírové podobě mě baví stejně jako časopis obchodního řetězce, jehož je šéfredaktorkou. Ale televizní podoba nebyla šťastná volba. Proč?

Převzato z http://ona.idnes.cz/dita-p-vari-piknik-0mb-/recepty.aspx?c=A130916_225409_recepty_haa

Když pominu pomalé záběry na pocukrované buchty nebo pečené maso, které spíš nudí než lákají, tak je to především projev hlavní představitelky. Působí na mě nesympaticky, strojeně, neupřímně a hrozně stylizovaně. Navíc neumí mluvit. V jednom rozhovoru říkal režisér David Ondříček (ano ten, co natočil Samotáře), že se snažil, aby byla taková, jako je v soukromí. No, nevím... Když se dívám na pořad o vaření, tak by mě měl donutit zvednout se ze židle a jít vařit. U Dity P. si jen říkám: "Tolik řečí kolem jednoho koláče?" Hudba, která celé tohle vaření podkresluje, je dobrá, ale vůbec se k tomu nehodí. Další díly sleduji s nadějí, že se třeba zlepší. 

Muži v kuchyni

...jsou sexy. Dámy budou jistě souhlasit, že muž, který zvládne uvařit dobrou večeři, má body navíc. Televizními pořady o vaření provázejí většinou muži. Mají šarm, jsou zábavní, jejich vaření je jedna velká zábava a ještě vám stihnou vyprávět vtipy nebo historku kterak daný pokrm ke svému jménu přišel. Možná proto, že se na tyto pořady dívají většinou ženy. Nebo opravdu vaří muži lépe?

Poprvé jsem kuchařský pořad viděla v podání Emanuela Ridiho, asi nejznámějšího Itala v kuchyni v ČR. Ukázal, jak vypadá taková italská kuchyně, tzn. že těstoviny se vaří al dente a špagety s kečupem nejsou italské jídlo. Bavil mě a baví dodnes. Když se chystám dělat něco italského (naposledy tuším tiramisu), nejdřív hledám u něj. Navíc, co si budem povídat, je to velký sympaťák i přes silný závan italštiny v jeho češtině.

Už "klasikou" jsou Kluci v akci - dvojice Filip Sajler a Ondřej Slanina vaří na ČT už pár let. Provedli mixem kuchyní i prostředí a vlastně ukázali, že u vaření může být zábava. Zdeněk Pohlreich nebo Jirka Babica jsou dalšími zástupci televizních kuchařských hvězd. Jirku hodnotit nemůžu, jeho pořad jsem nikdy neviděla až do konce (přiznám se, nezvládla jsem to). 

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, kromě Dity Pecháčkové si nevzpomenu, jestli někdy vařila v televizi žena sama. Je tedy průkopnicí vstupující na mužské území? Trochu paradox, že tím územím je právě kuchyně, donedávna výsostně ženské prostředí. Ale co je pravda v televizi, nemusí být pravda v reálu - známá mediální pravda.

Nedávno jsem četla, že pod vlivem televize se na obor kuchař hlásí čím dál více mladých. Snad sní o tom, že se stanou stejnou hvězdou jako Zdeněk Pohlreich. Realitou jsou pak zaskočeni (a nedivím se, když si vzpomenu na díl Pekla na talíři věnovaného právě kuchařskému vzdělávání v ČR). Stejné je to ovšem u všech oborů - ne ze všech absolventů herectví jsou filmové hvězdy, ne ze všech novinářů mediální guru. Alespoň je vidět, že televize může mít na děti i pozitivní vliv.

Nedělám si iluze, že čeští kuchaři jsou všichni jako Emanuele Ridi, Zdeněk Pohlreich, Filip Sajler a Ondřej Slanina (a snad nejsou jako Jirka Babica). A doufám, že my, české kuchařky, nejsme jako Dita P.