Dva italští gurmáni

„Při všem, co na tomto světě konáš, musíš vždy zanechat dobrý dojem.”

Tak by se dala shrnout la bella figura – podstata zanechat dobrý dojem je prý v Italech zakořeněná už od 14. století. O její povrchnosti můžeme vést spory, ale o tomto tento příspěvek není. Tenhle je o vaření, jídle a chutích. A to Italové umí!

Už jsem se zmiňovala, že italskou kuchyni miluji. Její jednoduchost a jídla založená na co nejlepších surovinách. Protože většinou vařím podle internetu, chtěla jsem mít doma nějakou kuchařku, opravdu italskou, abych si svůj repertoár mohla rozšířit o jiná jídla než pizza a pesto (které jsem stejně nakonec dělala). Volba padla na knihy Dva italští gurmáni a Dva italští gurmáni jedí po italsku, které jsem nakonec našla pod stromečkem. Svůj účel rozhodně splnily, důkazem toho je i Týden italské kuchyně (dále jen TIK). Ale svého favorita ještě hledám. Nemáte tip?

 

Antonio a Gennaro 

Potkali se nejprve před kamerami a pro britskou BBC natočili úspěšný seriál o italské kuchyni. Obě jména jsou nejen díky tomuto seriálu ve Velké Británii velmi dobře známa. Právě Gennaro Contaldo naučil italskou kuchyni Jamieho Olivera, který ji tak skvěle zakomponoval do svých receptů. Oba pánové, již v letech – Carluccio je ročník 1937 a Contaldo 1949 –, vydali celou řadu vlastních kuchařek. Gennaro Contaldo nedávno vydal The Pasta Book v edici Jamie's Food Tube, v kteréžto vyšla i Cupcake Jemma, od Antonia Carluccia by v brzké době měla vyjít v českém překladu (jak to asi tak vím?) kniha věnovaná těstovinám.
Takže tihle pánové se sešli, procestovali, nafotili, něco uvařili, ale hlavně sepsali. Své recepty i texty si podepsali, takže víte, že tohle by vám uvařil Gennaro a tohle byste mohli čekat od Antonia. Ten druhý, starší, je mi o malinko sympatičtější.

Dva italští gurmáni poprvé

První stejnojmenný díl s podtitulem Báječné chutě italské kuchyně provádí italskou kuchyní od jejích základů po pokrmy složitější, ba až ne příliš známé. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny podle chodů, tudíž se začíná předkrmy (antipasti), pokračuje přes hlavní chody (primi, secondi), moučníky (dolci) a končí svačinami (merendi).

Kapitoly jsou rozděleny krátkým textem, díky kterému byste měli pochopit, z čeho italská kuchyně vychází a proč je taková... jaká je. Rozebírají se tu vlivy náboženství, historie, význam rodiny a role dětí v rodině. No, je z toho znát, že pánové  jsou jiná generace. Čtěte pouze v případě, že o italské kuchyni a Italech NIC nevíte. Jinak raději zalistujte mezi recepty.

Kromě receptů uvedených v TIK jsem si oblíbila i Gnocchi alla sorrentina (s. 76). Zatím vyrábím jen omáčku, ale jednou určitě udělám i domácí noky. A jednou snad konečně dojde i na zapečené cukety Zucchini alla parmigiana (s. 89), recept, který mi padl do oka jako první, ale ještě se na něj nedostalo.

... a podruhé

Ve druhém díle Dva italští gurmáni jedí po italsku cestují pánové od rakouských hranic, přes vnitrozemí i pobřeží až na Sicílii a z každého regionu představují to typické. Proto nepřekvapí, že pokrmy z alpských oblastí jsou velmi syté a připomínají spíše rakouskou - zelí, štrúdly, klobásky. Naopak ty z pobřeží už dobře známe, jsou plná rajčat, bylinek, ryb a mořských plodů.

I tady jsou mezi jednotlivé recepty vloženy zhruba dvoustránkové texty, v nichž pánové opět střídavě popisují specifika daných oblastí – hory, ostrovy, nížiny okolo řek. Myslím, že ve druhém díle jsou tyhle texty o něco čtivější. Takže jestli jen tak nadarmo čekáte, až se vám zapeče cuketa, s klidem se začtěte. Od prvního dílu se kniha lehce graficky liší, takže snadno rozlišíte, kterým dílem listujete. Ale nijak na sebe nenavazují, tudíž není zcela nezbytné, abyste měli doma obě.

Ze druhého dílu je i ukázkový recept. Možná si budete ťukat na čelo, kdo v tomhle vedru bude dobrovolně zapínat troubu. Ale těch dvacet minut zas není tak moc a výsledek je skvělý i do veder, jako předkrm, příloha, hlavní chod... Záleží podle chuti, uvedené množství vystačí tak na tři menší porce typu lehká večeře s bagetou a salátem. 

Zucchini e pomodori al forno

Pečená rajčata a cukety

Ingredience

4 lžíce extra panenského olivového oleje plus olej na pokapání, 3 rajčata nakrájená na plátky, 3 cukety nakrájené na plátky, sůl a čerstvě umletý černý pepř, několik lístků čerstvé bazalky
natrhaných nahrubo, 20 g čerstvě strouhaného parmazánu

Postup

Předehřejte troubu na 200 °C (plynovou na stupeň 6). Dvěma lžícemi oleje pokapejte dno zapékací misky. 

Do ní střídavě klaďte plátky cukety a rajčat (plátky se budou překrývat). Ochuťte solí a pepřem, pokapejte zbývajícím olejem a posypte bazalkou a strouhaným parmazánem.

Pečte dozlatova – asi 10 minut. Vytáhněte z trouby, pokapejte olejem a podávejte.

Jděte na to po italsku

Kuchařky jsou to ovšem průměrné. V ingrediencích se často objevují už polopřipravené (oloupané a nakrájené, či jinak zpracované), které původně rychlý recept o něco prodlouží. Nevím jak vás, ale mě tohle vždycky mírně vytočí. Jako kdyby všichni měli pomocníky, kteří jim brambory oloupou a nakrájí na přesně dané rozměry. V postupech jsou často dost nejednoznačné informace, kdy musíte zapojit buď zkušenosti, nebo intuici. Třeba v receptu na zmrzlinu (Gelato ai lamponi, díl II., s. 126) je napsáno „opatrně prohřívejte“. Když tohle čtu, chce se mi křičet: „Jak jako prohřívejte? Má se to vařit nebo ne? Prohřívat dvě minuty nebo půl hodiny???“ Někdy opravdu křičím, zejména když se nedaří. Možná bych měla u toho vaření popíjet to víno, co se do některých jídel přidává. Nehledě na to, že počty porcí ani časové údaje tu nenajdete. Takže nevíte jak zhruba dlouho to budete vařit ani kolik toho bude. Díky českým překladům původních názvů aspoň víte, co budete vařit (přibližně).

Co se obrazového doprovodu týče, ani tam nečekejte žádnou slávu. Fotografie pěkné, naštěstí nejsou z fotobanky. Hodně receptů doprovází fotka, ale ne vždy je velká a těch ilustračních taky není málo. Přestože dotvářejí italskou atmosféru a mnohdy jsou na nich i oba gurmáni vybírající suroviny, vařící, jedící či jinak odpočívající, vždycky si myslím, že je lepší mít více fotek jídla než moře. Ale o tom už jsem psala několikrát. Takhle mě to navnadí spíš odjet, než vařit.

Moje hodnocení je tedy rozpačité. Což může pramenit z velkých naději, do těchto knih vložených. Uvaří podle nich i začátečník s nějakými zkušenostmi, ovšem pro experty je to spíš nuda (ne, nemluvím o sobě). Pokud si u některého receptu nebudete vědět rady, jděte na to po italsku - v duchu hesla „mladý Ital v létě tančí a v zimě odpočívá“. A rozhodně je nedávejte do ruky technicky založeným pragmatickým mužům, ti z těch postupů budou celí nesví. Ale abychom nekončili moc negativně - oba pánové umí zanechat dojem!

P.S.: Ještě jsem slíbila, že zmíním recept ze druhého dílu na kroupy se špenátem a mletým masem, který miluje můj přítel. Tak plním nejen výzvy, ale i sliby. A taky jsem se rozhodla uvádět u překladových kuchařek i překladatele. Profesní deformace.

Antonio Carluccio, Gennaro Contaldo. Dva italští gurmáni: Báječné chutě italské kuchyně. Překlad Markéta Schubertová. Ikar, 2013. 208 s.

Antonio Carluccio, Gennaro Contaldo. Dva italští gurmáni jedí po italsku. Překlad Markéta Schubertová. Ikar, 2014. 192 s.