Pro muže, co nezklamou

Tento i nové příspěvky sledujte na novém blogu Jídlog.cz!!!

Tuhle kuchařku jsem poprvé viděla na Dni otevřených dveří nakladatelství Smart Press, kde ji prezentovali jako čerstvou novinku. Zaujala mě na první pohled černou obálkou a celkovým laděním do tmavších pánských barev. Jinými slovy – vypadala opravdu mužně. Na rozdíl od jiných mužů, kteří mě kdy na první pohled zaujali svým designem, mě Kuchařka pro mého muže nezklamala ani na ten druhý.

Všechny recepty jsou rozděleny do sedmi kapitol, podle nichž uvaří muž pro sebe (od steaku po míchaná vejce), pro rodinu (řízky nebo těstoviny s boloňskou omáčkou), pro kamarády (tatarák a utopence). Udělá radost i své ženě (čokoládovým koláčem nebo pstruhem na grilu), připraví polévky, saláty i přílohy. Že je psána s láskou k partnerovi, je patrno i ze samotných postupů, v nichž je muž přímo oslovován. Dokonce jsou v textu vynechána místa, kam můžete vepsat láskyplné oslovení. Zajímavé je, že valná většina receptů začíná naprosto identickými slovy "Ze všeho nejdříve si..." Ono taky co pořád vymýšlet, že. Co se geografického určení receptů týče, je to taková oblíbená česká všehochuť. Najdete tu klasiku snad každé české domácnosti - kachnu, kuře, knedlíky - i hospody (utopenci, nakládaný hermelín, tatarák). Zároveň jsou tu i pokrmy, které na našich talířích téměř zdomácněly, ač mají svůj původ v Itálii a Francii – špagety aglio olio e peperoncino, čokoládový koláč – nebo angloamerické chuťovky typu macaroni cheese, žába v díře nebo jacket potatoes. Většinu těch receptů užijete a využijete, ale že byste vyloženě překvapili, to ne. Což není výtka. Sama mám spoustu kuchařek, z nichž minimálně polovinu receptů asi nikdy nezkusím. Navíc k překvapení stačí už jen dobrovolný (zcela či téměř) pohyb muže v kuchyni. 

Rozhodně tedy dávám plus za celkový vzhled, výběr jídel i jejich seřazení. Fotky jsou také povedené, opět laděné po chlapsku, takže žádné naškrobené ubrusy, čínský porcelán ani stříbrné příbory na nich nenajdete. Co mi ale chybí, skoro jako u všech kuchařek, je málo fotek jídel. Já vím, že nafotit jídlo stojí strašnýho času, peněz i trpělivosti, ale když něco vařím, chci mít představu, jak to bude vypadat. Když budu kuchařkou listovat v knihkupectví a uvidím v ní spoustu lákavých fotek ještě lákavějších pokrmů, koupím si ji. Když v ní pak budu listovat doma, spíš si vyberu recept s fotkou než bez. 

Protože je to Kuchařka pro mého muže, nemohla jsem jinak, než že jsem ji vložila do rukou toho svého muže a řekla: "Vař!" (a pak o tom sepiš report).
Ku cti mu slouží, že se nelehkého úkolu chopil s nadšením. Sám si vybral, sám uvařil a téměř snědl, či alespoň ochutnal, dva recepty. Na závěr přišel s několika zajímavými návrhy, které by mě vůbec nenapadly. To je ten jiný pohled. Týkalo se to kupříkladu postřehu o receptech přesahujících jednu dvoustranu. Je pravda, že s rukama od oleje/těsta/mouky se špatně listuje sem a tam, třeba když chcete zkontrolovat, zda máte opravdu všechno. Další návrh se týkal připočtení času na uvedení kuchyně do původního stavu, v němž byla před vařením. Zkráceně řečeno na úklid. Samozřejmě by záleželo na velikosti kuchyně a její vybavenosti, myčka (automatická, nikoliv ruční) čas úklidu výrazně zkracuje. V návaznosti na toto mě napadlo přikládat ke knize názornou mapku kuchyně, aby vaření neskončilo u zásadní otázky: "Kde je mouka?" Nejdřív se mi vysmál, ale když v kuchyni hledal cukr, smála jsem se spíš já. Zaujal ho design (má vkus, proto je se mnou), výběr receptů i všeobecné rady na konci. Na rozdíl od jiných podobně laděných "dobrých rad", jsou tyhle psány stručně, výstižně a použitelně.

A kteréžto recepty si vybral? Nejprve padlo jeho oko na Sekanou (s. 40). Tu jsem neochutnala, ale prý byla pochválena a posloužila na několik obědů a večeří. V návodu chyběla kuchaři zásadní informace, v které chvíli šišku osolit a opepřit. Přišlo se na to až u plácání druhé šišky sekané, tudíž jedna (tedy vlastně ta druhá) byla lepší. Docela mu vrtalo hlavou, proč je psaná strouhanka ze šesti rohlíků, když bohatě stačily rohlíky tři. No, možná nad tím až příliš přemýšlel.

Druhý recept byl pro mě o mnoho příjemnější. Byla to Čokoládová pěna (s. 86). Při přípravě nastaly drobné rozpory v terminologii – malá vs. střední vs. velká mísa. Potíž byla trochu i v ingrediencích. Totiž – já tvrdím, že tam nemá být 20 ml mléka, ale 200. Tento můj postoj je podpořen i podobným receptem od Jamieho Olivera z kuchařky 30 minut v kuchyni. Ovšem z nakladatelství přišla zpráva, že tam žádná chyba není. Nedalo se nic dělat. Abych té záhadě přišla na kloub, podstoupila jsem tu hroznou oběť a připravila tuhle čokoládovou parádu znovu, tentokrát přesně podle receptu. Rozdíl je patrný hlavně v množství. U receptu je psáno, že je to na "velkou mísu". Jenomže hmotou naplníte jednu misku o rozměrech 15 x 15 cm (sortiment IKEA). Což dle mého názoru není velká mísa. Chuťově je velmi dobrá, ale hodně hustá. S větším množstvím mléka je pěna více nadýchaná a jemnější. Stále jsem přesvědčená, že tam prostě chyba je a mléka má být 200 ml. Ale záleží na vás.

Mousse au chocolat čili Francouzská čokoládová pěna

Suroviny:

180 g hořké čokolády (s obsahem kakaa minimálně 70 %), 100 ml smetany ke šlehání, 20(0) ml plnotučného mléka, 3 velmi čerstvá vejce, 20 g másla, 15 g moučkového cukru, 1 velkou mísu

Postup:

1.      Ze všeho nejdříve se pusť do čokolády – rozlámej ji na malé kousky a nasyp je do středně velké mísy. Hned poté si vezmi k ruce rendlík, nalij do něj mléko a smetanu, mírně pod ním zatop a zvolna přiveď k varu. Zaujmi trpělivý postoj a nespěchej, jinak ti mléko z rendlíku uteče a zanechá po sobě poměrně nepříjemnou pachovou stopu.

2.      Ve chvíli, kdy se mléko se smetanou nezadržitelně blíží k bodu varu a začíná pomalu pěnit, sundej je z ohně a zalij jím rozlámanou čokoládu. Poté si vezmi kovovou metlu a svižně s ní obsah mísy rozmíchej, až se čokoláda beze zbytku rozplyne.

3.      Nyní se natáhni pro máslo, rozporcuj ho na malé kousky a stále toutéž kovovou metlou ho vmíchej k rozpuštěné čokoládě. Svižně míchej, dokud se máslo, stejně jako před chvílí čokoláda, beze zbytku nerozplyne.

4.      Nastává chvíle, kdy je nutné do celé záležitosti zatáhnout elektrický šlehač. Ovšem dříve, než uvedeš přístroj do chodu, rozděl si všechna tři vejce na bílky a žloutky (nejsi-li si jistý, jak na to, podívej se do kapitoly „Několik láskyplných rad“). Žloutky nech prozatím stranou, zatímco bílky přendej do velké mísy, v níž hodláš čokoládovou pěnu podávat.

5.      Ještě bílky posypej moučkovým cukrem a už můžeš spustit elektrický šlehač, a to na nízké otáčky. Metly šlehače ponoř do bílků a šlehej tak dlouho, dokud se z bílků nestane bílý nadýchaný sníh, na němž se tvoří vysoké špičky a který z mísy nevypadne ani při jejím otočení dnem vzhůru. K tomuto malému zázraku by mělo dojít za necelých deset minut.

6.      Následně přidej k bílkům odložené žloutky, ponoř do nich metly elektrického šlehače a opět na nízké otáčky šlehej, tentokrát ale už jen chvilku.

7.      Blížíme se k závěru, neboť teď už zbývá jen vše zdárně zkompletovat tak, aby se zrodila nefalšovaná čokoládová pěna. A proto si postav obě mísy, jednu s rozpuštěnou čokoládou a druhou s bílkovým sněhem, vedle sebe.

8.      Nejprve vařečkou naber asi pětinu z mísy se sněhem a svižně ji vmíchej do čokoládové směsi. Následně celý obsah čokoládové mísy pomocí velké dřevěné vařečky zvolna a neobyčejně citlivě vmíchávej do mísy s bílkovým sněhem, a to plynulými pohyby směrem ode dna vzhůru. Tento krok prováděj s veškerou něhou, kterou v sobě máš, a beze spěchu, bude to znát na výsledné konzistenci pěny.

9.      Na samotný závěr ulož tu nadýchanou krásku do lednice a nech ji tam v klidu odpočívat čtyři až pět hodin. Teprve poté bude dokonale připravena k servírování.

Pokud se váš muž kuchyni nevyhýbá úplným obloukem, ale spíše ji taktně nenavštěvuje, protože se tam cítí zmaten, vložte mu do rukou Kuchařku pro mého muže. Bude určitě potěšen, že to není pro ledasjakého muže, ale jen pro toho vašeho. A pak - muž podle ní vařící nezklame sebe, svoje kamarády, ženu ani rodinu. 

Veronika Zemanová. Kuchařka pro mého muže. Smart Press, 2014. 180 s.

Děkuji nakladatelství Smart Press za poskytnutí knihy k recenzi. 
P.S.: Těsně před zveřejněním této recenze jsme ještě společně vyzkoušeli bramboráky. Nezklamaly.