11 věcí, na které se mě nikdo nezeptá

Byla jsem na kurzu tvůrčího psaní (btw. doporučuju všem, kteří chtějí psát víc než jen sms s hrubkami, přihlásit se můžete tady).  Jako každý si i já připadám po kurzu strašně chytrá a už přesně vím, jak prorazit mezi blogerskou špičku. Takže si na vás vyzkouším, jestli to funguje.

Pokaždé, když čtu nějaký rozhovor s někým slavným a/nebo zajímavým, si v duchu představuju, jak bych odpovídala na otázky já. Hlavně v takových těch strašně osobních rozhovorech. Nebo co bych o sobě napsala do rubriky "Co jste o ... nevěděli". Protože to nevypadá, že by se mě v dohledné době na to někdo ptal, odpovím si sama. A abychom zůstali u tématu blogu, bude se to (hlavně) točit okolo jídla. Čtěte i vy, co si myslíte, že mě znáte.

1) Žeru čokoládu. Ne tu hořkou, extra kvalitní s více jak 70 % kakaa. Miluju čokoládu mléčnou, obzvlášť s celými ořechy. Fakt mi nedělá problém sníst najednou celou tabulku.

2) Pořád se učím vařit. Nemůžu říct, že by mě naučila vařit maminka/babička/... Něco mě naučila máma, něco jsem se naučila sama, něco jsem pochytila od přátel. Spoustu věcí neumím, spoustu postupů neznám. Tenhle blog je jedním z důvodů, abych je vyzkoušela.

3) Čaj bez mléka i cukru (většinou). Káva bez cukru, s mlékem (vždycky!). Nevím, jestli mám raději kávu než čaj (a opačně). Ráno mě nastartuje jedině kafe, přes den zelený čaj. Když si dám víc než tři kafe za den, neusnu. Doma piju, řekněme si to otevřeně, instantní nescafé.

4) V pubertě jsem trpěla poruchou příjmu potravy. Nejedla jsem, přejídala se. Myšlenky na jídlo a na to, jak a co (ne)jíst mi braly veškerou psychickou i fyzickou energii. Myslím, že v určitém ohledu se toho nezbavím nikdy.

5) Od chvíle, kdy jsem poprvé viděla s Italem v kuchyni, jsem si zamilovala italskou kuchyni. Zkoušela jsem francouzskou, řeckou, španělskou, asijskou. Nejvíc mi ale vyhovuje ta italská, je jednoduchá, rychlá a nikdy se jí člověk nepřejí. Navíc těstoviny se dají připravit na milion způsobů a budou chutnat jinak. Brambory jsou pořád jen brambory.

6) Při příchodu do nové restaurace mapuju, kde mají toalety. Málokdy se ptám, většinou sleduju okolí a nějak to vypozoruju (problém je, když tam zrovna nikdo není). Když vím, kde je záchod, cítím se tam jistější. Taky tam zajdu, ono se podle toho dá o daném místě docela dost poznat. Což platí nejen o restauracích.

7) Nejím borůvky, houby, maso. Přesně v tomhle pořadí. Pár druhů masa snesu, houby, jsou-li součástí nějaké směsi, taky. Ovšem borůvky do mě nedostanete. Byť by byly ukryté ve "směsi lesního ovoce". Pak existuje dlouhá řada jídel, která nemám ráda.

8) Naopak miluju rajčata, tvrdé sýry, čerstvé pečivo a ostružiny. Pečivem často nahrazuju normální jídlo, ostružiny jsou pro mě symbolem přechodu mezi létem a podzimem, což je moje nejoblíbenější část roku. Potravin a jídel, které mám ráda, je podstatně víc než těch, které nejím. (Tento fakt je jistě pro mnoho lidí překvapením.)

9) Jsem trochu šmírák. V kavárnách či restauracích ráda sleduju ostatní, hosty i personál. Dívám se, co dělají, co jí, jak se mezi sebou baví, jak se chovají. Přemýšlím o nich, co jsou zač, jaké mají problémy, co je baví. Prostě jaký je jejich příběh. Občas se to projeví na mé pomalejší konverzaci s lidmi, s nimiž sedím u stolu. A tímto se jim omlouvám!

10) Když někomu vařím, moc mi záleží na tom, aby mu chutnalo. A zároveň mám strach, že mu chutnat nebude. Je to dost stresující, proto zeptám-li se vás, co máte rádi, nikdy, opravdu nikdy neříkejte, že všechno. A taky vyjmenujte víc věcí, ať mám z čeho vybírat.

11) Piju bílé, nikoliv červené víno.